PATRICK ARCHBOLD zvedá pohled k obloze a ptá se, zda nám náhodou v rachotu všedního dne něco zásadního neuniklo - a zda se nás to brzy nebude týkat, ať chceme, či ne
23. září 2017 uvidíme souhvězdí Panny, v němž bude vycházet slunce. Bible hovoří o témže jevu v Apokalypse, když popisuje “ženu sluncem oděnou”, Pannu Marii. Tyto události se navíc odehrají přesně na sté výročí zjevení Panny Marie v portugalské Fatimě. Víme přitom, že sté výročí je významný milníkem. Východ slunce, který se ostatně odehrává každý rok, však není zdaleka jediným nebeským úkazem, jehož se za rok dočkáme. Co se ještě má odehrát?
Na začátek jedna důležitá poznámka: v následujícím článku předkládám sérii faktů a pozorování, z nichž nedělám jednoznačný závěr. Nicméně jevy, které popisuji, jsou takové, že přímo svádějí k falešným interpretacím. Proto bych rád konstatoval: nepředpovídám vůbec nic. Nabízím své postřehy k nadcházejícím událostem, jak na zemi, tak na obloze. Jsou to události potenciálně velmi významné. Měli bychom si jich být proto vědomi. Nic více, a nic méně.
Ptám se: Co kdyby nám Bůh - tak jak to již mnohokrát učinil - dal znamení shůry. Všimli bychom si ho? A kdyby upozorňovalo na události veliké a strašlivé - dokázali bychom ho pochopit? Nebo jsme natolik zaměstnaní našimi každodenními starostmi, že se už neobtěžujeme hledět k obloze - a i pokud bychom si všimli - neodsoudili bychom je jako nějaký nesmysl pro pověrčivé?
Co kdybych vám řekl, že nadchází astronomická událost, která přesně souhlasí s Knihou Zjevení Sv. Jana (takzvaná Apokalypsa, pozn. PP) a až neuvěřitelně odpovídá co do načasování i kontextu. Podíváte se vzhůru?
I ukázalo se na nebi veliké znamení: Žena ozářená sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd. A jsouc v požehnaném stavu, křičela v svých porodních bolestech a těžce pracovala k porodu.
I ukázalo se jiné znamení na nebi: Hle, veliký drak, ohnivý, se sedmi hlavami a desíti rohy a na jeho hlavách sedm korun a jeho ocas táhl (za sebou) třetinu nebeských hvězd a pak je hodil na zem.
A ten drak se postavil před ženu, která měla poroditi, aby hned po porodu pohltil její dítko. I porodila dítko mužského pohlaví, jež mělo říditi všechny národy železnou berlou. Avšak to její dítko bylo vzato k Bohu na jeho trůn.
Zjevení 12:1-5
Než začnu, je myslím nejdůležitější uvědomit si kontext. Jako křesťané považujeme za samozřejmou a nepopiratelnou součást naší víry, že před dvěma tisíci lety použil Bůh astronomickou událost, aby komunikoval s lidstvem. Byla to Betlémská hvězda. Pokud si ji ale lidé vůbec představují, představí si většinou nějaké masívní, zářivé světlo na obloze, které nelze přehlédnout - tak zářivé, že dokázalo zvednout Tři krále ze židlí (či z trůnů) a vyslat je na dlouhou cestu za předpovězeným Králem.
Jenže to je chybná představa. Víme totiž také, že když Králové dorazili do Jeruzaléma, což bylo pouhých osm kilometrů od Betléma, museli vysvětlovat, co vlastně viděli a proč si to, co viděli, vyložili právě tímto způsobem. Král Herodes, jeho dvůr i zbytek Jeruzaléma o Hvězdě nevěděli vůbec. Lid jeruzalémský se totiž zaměstnával sháněním obživy pro své rodiny a každodenními povinnostmi, právě tak jako my dnes. Ačkoli jim nad hlavami plálo veliké znamení, ohlašující příchod Spasitele, Syna Božího, nejen, že o něm nevěděli, ale vůbec je nezajímalo.
Takže abychom pochopili kontext, v němž můžeme lépe chápat 12. kapitolu Zjevení, je užitečné prozkoumat Betlémskou hvězdu trochu blíže. Co byla vlastně zač, a proč ji Králové viděli, když všem ostatním prostě “unikla”? Jednoduchá odpověď zní: protože dávali pozor.
Existuje poměrně přesvědčivá teorie, že Betlémská hvězda byla ve skutečnosti série zcela "regulérních" astronomických událostí, které zahrnovaly sérii vzácných konjunkcí planet, jež signalizovaly narození Krále. Nejdříve je důležité, abychom si připomněli, že sledování těchto znamení není astrologie. Encyklopedie Britannica definuje astrologii jako:
“…typ věštění, který zahrnuje předpovídání pozemských a lidských záležitostí skrze pozorování a interpretaci stálic, Slunce, Měsíce a planet. Její stoupenci věří, že pochopení vlivu planet a hvězd na pozemské dění jim umožňuje předpovídat a ovlivňovat osudy jednotlivců, skupin i národů.”
Katolická Církev jednoznačně a výslovně odsuzuje astrologii, stejně jako všechny ostatní typy věštění (CCC 2116). Ale interpretace znamení, jako byla Betlémská hvězda, se nerovná věštění osudů. Je to prostě regulérní astronomie a symbologie, spojená s myšlenkou, že Bůh, Stvořitel vesmíru, občas užívá své stvoření k tomu, aby komunikoval s člověkem. Bible je plná příkladů, které tento závěr podporují. Třeba Žalm 19 říká:
Nebesa vypravují slávu Boží, a díla rukou jeho hlásá obloha.
Den dni výmluvně podává tu zprávu, a noc noci dává to poučení.
Není to mluva, aniž jsou to řeči, jejichžto hlasů bylo by možno neslyšet.
Žalm 19:1-4
Svatý Pavel přímo tento Žalm cituje v Listě Římanům, kde vysvětluje, že Židé měli k dispozici informaci o příchodu Mesiáše:
Nuže, víra je z kázání, kázání pak z rozkazu Kristova. Ale táži se: „Což neslyšeli?“ Zcela určitě!
„Po veškeré zemi pronikl jejich hlas, až na konec země jejich slova.“
Římanům 10:17-18
Pavel jednoznačně říká, že Židé věděli o Mesiášově příchodu, protože jim to sdělila nebesa. Je zjevné, že Pavel nepodporuje astrologii, ale říká, že Bůh občas používá nebesa jako výstražné znamení ke sdělení Svých plánů. O rozdílu mezi astrologií a pochopením nebeských znamení samozřejmě může být řečeno mnohem a mnohem více, ale protentokrát stačí říci, že vzhlížet k obloze a očekávat potvrzení či ohlášení Božích plánů je ve správném kontextu a při správném užití pro křesťana naprosto legitimní.
Takže, co byla Betlémská hvězda? Jak jsme už zmínili, je možno se velmi dobře domnívat, že šlo o sérii astronomických událostí s důležitým symbolickým obsahem. Detailně je najdete popsány na BethlehemStar.net, ale pokusím se o stručné shrnutí.
V roce 3 až 2 před Kristem se vzhledem ke zdánlivě retrográdnímu pohybu Jupiterovu objevila vzácná trojnásobná konjunkce Jupitera (“královské” planety) a Regulu (“královské” hvězdy). Tři Králové si tuto konjunkci dost možná vyložili jako gigantický neon na nebesích, který bliká KRÁL-KRÁL-KRÁL. Celá ta show se začala odehrávat na židovský nový rok a v souhvězdí Lva (které symbolizuje kmen Judův). Takže tato konstelace velmi jednoznačně naznačovala příchod židovského Krále z kmene Judova, což pro ty, obeznámené s faktem příchodu Mesiáše, nebylo těžké interpretovat. Současně je nutno dodat, že hned za Lvem bylo souhvězdí Panny se Sluncem i Měsícem “pod nohama”.
Po této neobyčejné konjunkci se začal Jupiter pohybovat západním směrem a dostal se do konjunkce s Venuší, planetou, mimo jiné symbolicky asociovanou s mateřstvím. Konjunkce “královské” a “mateřské” planety byla tak těsná, že takovou žádný žijící člověk dosud neviděl, a společně tvořily nejjasnější objekt na obloze.
Po všech těch znameních o narození židovského Krále z rodu Judova asi chápeme, proč nebylo vzdělaným Třem Králům zatěžko vydat se na cestu k Jeruzalému - ale také, proč řadový občan Jeruzaléma “zaspal”.
Jupiter se poté stále pohyboval na západ, až se konečně zastavil. Když se tak stalo, při pohledu z Jeruzaléma stál přesně na jihu - přesně nad malou vesničkou Betlémem, přesně 25. prosince roku 2 před Kristem.
Toto všechno je jednoduše k vidění v jakémkoli moderním počítačovém populárněnaučném programu, protože ty ukazují noční oblohu v jakémkoli historickém období odkudkoli na Zemi. A právě s těmito programy se můžeme dívat nejen na oblohu minulou, ale i budoucí.
Když se v kontextu všeho výše popsaného podíváme na tuto budoucí oblohu, znovu vidíme nebeská znamení velkého významu.
Připomeňme si začátek Zjevení 12:
I ukázalo se na nebi veliké znamení: Žena ozářená sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd. A jsouc v požehnaném stavu, křičela v svých porodních bolestech a těžce pracovala k porodu.
Autor Zjevení evidentně jasně říká, že jde o znamení na nebi. A co vidíme na nebi v blízké budoucnosti?
20. listopadu 2016 začíná astronomický jev, který bude trvat devět a půl měsíce a jehož vrchol je znepokojivě přesně provázán s dalším jevem ze Zjevení. Ačkoli nejsem astronom, všechen můj dosavadní výzkum naznačuje, že jde o jev, který je ve známé historii lidstva svého druhu jediný.
20. listopadu 2016 totiž Jupiter (Král) vstoupí do těla (dělohy) souhvězdí Panny (tedy Svaté Panny). Jupiter, vzhledem ke svému retrográdnímu pohybu, setrvá v “děloze” Panny devět a půl měsíce. Tato délka ještě koresponduje délkou těhotenství u normálního, mírně přenášeného dítěte.
Po devíti a půl měsících Jupiter z dělohy souhvězdí Panny vyjde opět ven. Během jeho vystoupení (porodu), 23. září 2017, vidíme souhvězdí Panny, za kterým přímo vychází slunce (“žena sluncem oděná”). U nohou Panny vidíme Měsíc. A na její hlavě nacházíme korunu dvanácti hvězd: tvoří ji obvyklých devět hvězd souhvězdí Lva, spolu s třemi planetami: Merkurem, Venuší a Marsem.
To je skutečně pozoruhodná a - alespoň pro mou maličkost - i mírně znepokojivá podobnost na Zjevení 12. Co znamená - pokud něco znamená? Jediná pravdivá odpověď, která se nabízí, je, že zkrátka - nevíme. Ale ačkoli nevíme, nejsme zcela bez možnosti výkladu.
“Shodou okolností” se totiž také tyto události odehrají právě o stém výročí zjevení “ženy oděné sluncem”, Panny Marie, z Fatimy, které se odehrálo v roce 1917. Popsané hvězdné divadlo vyvrcholí jen tři týdny před výročím zázraku, při němž slunce “tančilo” (tu máme další znamení na nebi), což viděly tisíce lidí.
V bezmála stu let, které následovaly, jsme měli možnost sledovat, jak se varování Matky Boží naplňují s otřesnou přesností. Lidstvo nepřestalo urážet Boha, a tak jsme zažili strašlivé války, vyhlazení celých národů a "Rusko, jak šíří své chyby po celém světě" - a pokud máme být upřímní - i do samotné Církve. A stále očekáváme splnění Jejích slibů, triumf Jejího Neposkvrněného Srdce a období míru ve světě.
Co možná nevíte, je že fatimské proroctví samo naznačuje, že je stoleté výročí význačné. V roce 1931 byla sestra Lucie, nejdůležitější příjemkyně zjevení, na návštěvě u přátel v Rianjo ve Španělsku. Tam se jí zjevil Pán a stěžoval si, že na rady Jeho Matky nebylo dbáno. Řekl: “Sděl mým služebníkům, že pokud stejně jako král Francie odloží uskutečnění mých příkazů, budou krále Francie následovat do neštěstí. Nikdy není pozdě utéci se k Ježíši a Marii.”
A v dalším textu sestry Lucie se dočteme slova Pánova: “Nechtěli poslechnout mé přání! Jako král Francie budou litovat, a nakonec poslechnou, ale bude už pozdě. Rusko mezitím rozšíří ve světě své chyby, vyvolá války a pronásledování Církve. Svatý Otec bude mnoho trpět.”
Odkazy na krále francouzského jsou velmi zajímavé pro naši věc, neboť je to přímá reference k požadavkům Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, které učinil Pán skrze svatou Markétu Marii Alacoque 17. června 1689. Král Ludvík XIV. a jeho nástupci ovšem neposlechli příkazu, aby veřejně zasvětili Francii Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Výsledkem bylo, že 17. června 1789, na den přesně o sto let později, povstalo Národní shromáždění francouzské revoluce proti králi, prohlásilo se za vládu Francie a krále sesadilo. Král byl později, jak víme, popraven.
Význam stého výročí fatimské události neumíme přesně posoudit, ale rozhodně je to zajímavá indicie.
Mnoho lidí rovněž zná vizi papeže Lva XIII. ve které slyšel, že má satan vyměřenou lhůtu jednoho sta let, aby se pokusil zničit Církev. Ihned poté, co měl tuto vizi, sestavil papež modlitbu ke sv. Archandělu Michaelovi, která archanděla vyzývá k tomu, aby nás bránil v boji a byl naší záštitou proti zlobě a úkladům ďáblovým. Papež poté tyto - takzvané leoninské - modlitby přidal na konec mše. Jenže Druhý vatikánský koncil se postaral, aby byla jeho praxe potlačena.
Dnes prožíváme v Církvi bouřlivé doby. Samotné základy víry, dokonce i přikázání našeho Spasitele, jsou relativizována a přehlížena. Není možné nepřipomenout si papežovu vizi.
A když už mluvíme o současné krizi v Církvi, musím také připomenout, že datum, kdy celý astronomický jev, o němž jsem mluvil, nastane, tedy 20. listopad 2016, je současně dnem, kdy skončí “Milostivé Léto”, vyhlášené papežem Františkem. Týž den, kdy je svátek Krista Krále.
Opět zdůrazňuji: nesnažím se tvrdit, že zde popsaný astronomický jev má nějakou důležitost. Netvrdím, že znám budoucnost či jakékoli budoucí události, vztahující se k naplnění celého fatimského proroctví.
Co říkám, je jednoduché: Jsme ve stejné situaci, v níž byli Tři Králové před dvěma tisíci let.
A já vzhlížím k obloze a říkám: “Tak dobře, Pane. Poslouchám tě.”
www.mikan.cz
příspěvky čternářů:mikan@atlas.cz00420 605 44 95 85