Před pěti lety zkrachoval největší textilní výrobce, podnik OP Prostějov. Loni šly při demolici k zemi téměř všechny budovy prostějovského výrobního závodu. V minulosti firma patřila k největším výrobcům a také zaměstnavatelům v regionu a její tradice ve městě sahala hluboko do minulosti.

Fotogalerie - Hořký konec OP Prostějov

O počátcích oděvní výroby se v Prostějově dá mluvit už v souvislosti se založením krejčovského cechu v roce 1491. Oboru se v hanáckém městě evidentně dařilo a v době vrcholící průmyslové revoluce zde v polovině 19. století vznikla řada podniků, které vyráběly konfekci a vyvážely ji do celé Evropy, ale oděvy z Prostějova se prodávaly i do zemí Blízkého východu a do Jižní Ameriky. Zakladatele první továrny na konfekční oděvy Maiera Mandla následovali po roce 1858 další podnikatelé a z Prostějova se stalo největší centrum výroby konfekce v Rakousku-Uhersku, prostějovské oděvní továrny zaměstnávaly na patnáct tisíc krejčích. K hlavním produktům v počátcích patřily uniformy, sortiment se ale postupně rozšiřoval. Prostějovským výrobcům dominovaly provozy Františka Rolného, jehož firma vznikla roku 1862. Po první světové válce ale firmě Rolný začal konkurovat silný soupeř, Jan Nehera. Oba podniky pak určovaly směr vývoje oděvního průmyslu v Československu mezi světovými válkami a na jejich základech později vyrostl i podnik OP Prostějov.

Levnější než Baťa

Meziválečné období v Prostějově poznamenal vliv Tomáše Bati a jeho převratných novinek, které uplatňoval ve svých podnicích. Také prostějovští podnikatelé Arnošt Rolný a Jan Nehera se inspirovali v Baťově Zlíně. Firma Arnošta Rolného rostla a do roku 1929 zaměstnávala na šest set dělníků, postupně expandovala i mimo Prostějov a byly otevřeny pobočné závody v Brně a v Praze. Po Baťově vzoru Rolný vybudoval i distribuční síť prodejen, do roku 1935 jich měl téměř stovku a později je rozšířil i do zahraničí. Rolného obchodní společnosti působily v Maroku, v Egyptě a dokonce v Hongkongu a v Paraguayi. Baťou, a především jeho využíváním moderní mechanizace, se Rolný inspiroval ve svém závodě v Brodku u Konice, kde zavedl první dílny na pásovou výrobu konfekce. Zvýšil tak produkci, ale mohl díky tomu zaměstnat i nekvalifikované dělníky. Pro výchovu učňů zřídil vlastní obchodní a krejčovskou školu. Svůj vzor následoval i v marketingu a dokonce baťovskou inspiraci přiznával ve sloganu „Obuv Baťa – oděvy Rolný“ nebo „Jsme levnější než Baťa!“ Rozdílem bylo jen to, že u Rolného končily ceny na šestku. Pro reklamní účely si dokonce zakoupil i tři letadla.

Baťovskou inspirací se netajil ani největší Rolného konkurent Jan Nehera, který přenesl do provozu poznatky z USA a dalších rozvinutých zemí a vybudoval vlastní výrobní systém. Jeho efektivita výrazně zlevnila výrobu a Nehera mohl rozšířit okruh svých zákazníků o nižší příjmové vrstvy. Zdokonalil také prodejní síť, která byla koncipována tak, aby měl zákazník k dispozici nejen oděvy, ale i různé doplňky a obuv. K zákaznickému servisu patřila i možnost využití dalších služeb, jakými byly úpravna, správkárna či žehlírna. Roku 1938 zaměstnával Nehera ve čtyřech provozech už 970 pracovníků, k nimž uplatňoval podobně jako Baťa specifický přístup. Zaměstnanci se stávali spolupracovníky a podnik jim poskytoval mnohé sociální vymoženosti. Stavěl pro ně byty, vznikala rekreační zařízení a bylo postaráno i o výchovu mládeže. Podobnost podnikatelských strategií dokonce vedla k podezření, že jsou obě firmy propojené a v jednom čísle časopisu Krejčovské zájmy tehdy vyšel článek s názvem „Je konfekční továrna firmy Nehera podnik Baťův, nebo není?“ Nehera byl ovšem vždy samostatnou firmou a Baťou se pouze inspiroval.

Během druhé světové války oba největší prostějovští podnikatelé Rolný i Nehera čelili tlaku okupantů. Do podniku Rolný byl dosazen německý dozor a následně byl majiteli vnucen i německý společník Tengelmann; firma začala šít uniformy pro wehrmacht. Podobně na tom byl i Nehera, který se dostal pod drtivý tlak a byl dokonce krátce vězněn. Nakonec zůstal jen formálním podílníkem německé firmy Hanisch a spol., která převzala jeho podniky.

Po konci války Arnošt Rolný i Jan Nehera skončili v emigraci a v letech 1945–1948 byly prostějovské oděvní firmy postupně znárodněny. V roce 1965 byl otevřen nový závod, do něhož byla soustředěna veškerá prostějovská oděvní výroba a který zaměstnával přes deset tisíc pracovníků. Ustavení výrobního komplexu OP Prostějov dalo vzniknout jedné z největších společností pohybujících se v oděvním průmyslu na českém trhu, ale také jednomu z nejvýznamnějších producentů konfekce v socialistickém bloku. V roce 1992 byla firma privatizována tehdejším managementem a usilovala o konkurenceschopnost na světových trzích. Rozšířila marketingové aktivity a součástí její strategie bylo i zavedení nových ochranných známek, jakými byly např. Profashion a William&Delvin; v barvách té druhé se propagace účastnil i známý džínový velorex.

Krok za krokem k propasti

Problémy se začaly projevovat po roce 2005 a jedním z důležitých faktorů neúspěšnosti firmy byl postupný pokles tržeb – od roku 2005 poklesly z hodnot 3,5 miliardy na 1,1 miliardy korun v roce 2009 a prodejní síť se kvůli své neefektivnosti zeštíhlovala. Snižoval se i objem výroby a OP Prostějov propouštěl postupně své zaměstnance. Zatímco na počátku první dekády jich bylo téměř pět a půl tisíce, v roce 2010 se celkový počet pracovníků snížil na zhruba patnáct set v době insolvenčního řízení, které bylo vyhlášeno na začátku roku 2010.

Firma přitom chtěla, alespoň podle tvrzení svého vedení, v roce 2008 udržet výrobu za každou cenu. Přistoupila k řadě úsporných opatření, došlo na propouštění zaměstnanců a tehdejší obchodní náměstek generálního ředitele OP Prostějov Milivoj Žák tvrdil, že restriktivní opatření jsou standardním ekonomickým nástrojem, jak zajistit budoucnost, zakázky a vývoj firmy. Náklady na výrobu se OP Prostějov dál zvyšovaly kvůli růstu cen energií a výši minimálních mezd zaměstnanců a s tím spojených odvodů. V roce 2008 prostějovský oděvní podnik ukončil výrobu v závodech v Olomouci a v Uherském Hradišti a zavřel své výrobny v Ostravě a v Lošticích, firma tak měla již pouze hlavní závod v Prostějově, kde pracovaly necelé tři tisíce zaměstnanců.

Na konci února 2009 OP Prostějov propustil další dvě stovky zaměstnanců a firma si ponechala pouze část výroby, pokračovalo tak její výrazné omezování. Dílo zkázy dokonal příchod hospodářské krize, která negativně přispěla k již tak špatnému vývoji společnosti a tržby meziročně poklesly o stamiliony. Krizový management, který nastoupil v roce 2009, ale OP Prostějov před insolvencí nezachránil. Snaha managementu přesvědčit věřitele o schválení předinsolvenčního moratoria neuspěla a 13. ledna 2010 byla žádost o moratorium zamítnuta. Nutnost podání insolvenčního návrhu v dané situaci byla nevyhnutelná.

V rámci úvah o záchraně podniku se diskutovalo i o možnosti pomoci z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci. Tyto finance byly určeny pro zaměstnance velkých firem krachujících kvůli celosvětové krizi. Ty ale pro prostějovský případ nemohly být použity, protože firma upadala již dávno před krizí a důvodem konečného krachu byly spíše chyby managementu. „Krach musí být zapříčiněn výslovně krizí, nikoliv chybami ve vedení podniku. Právě kvůli této základní podmínce nelze podle našeho názoru peníze z fondu použít. Z čísel, která má úřad práce k dispozici, vyplývá, že masivní propouštění v podniku probíhalo ruku v ruce s likvidací řady mimoprostějovských závodů Oděvního podniku dlouho před tím, než i do České republiky dorazila celosvětová krize,“ uvedl tehdejší ředitel prostějovského úřadu práce Vojtěch Pospíšil. K dalším příčinám neúspěchu prostějovského oděvního závodu se počítá posilování koruny vůči dolaru a ostatním světovým měnám, což negativně ovlivnilo export, ale také nepříliš atraktivní design výrobků.

Do hořkého konce

Jedinou částí podniku po vyhlášení konkurzu zůstala výroba oděvů na míru, ale úpadek pokračoval a od ledna do března propad činil více než 52 milionů korun, zatímco obrat dosáhl 48,4 milionu korun. Podle informací z insolvenčního rejstříku pohledávky vůči OP požadovalo 555 věřitelů s nárokem 2,15 miliardy korun.

Spory o průběh konkurzu vyvrcholily nejen zrušením a poté opětovně prohlášením konkurzu na firmu, ale také odvoláním původního insolvenčního správce Jaroslava Svobody i soudce Jana Kozáka, který insolvenční řízení původně zahájil. Pokus o prodej majetku OP v minulosti připravovala firma Knight Frank, z tohoto řízení ale nevzešel žádný vítěz, a to i přesto, že se o koupi zajímali i velcí výrobci oděvů – český Pietro Filipi, belgický Scabal a největší slovenský výrobce konfekce Ozeta Neo. Důvodem byla právní nejistota zájemců, vyplývající ze zrušení konkurzu podniku v prosinci 2010.

Postupný prodej majetku zkrachovalého OP Prostějov po definitivním prohlášení konkurzu vynesl 1,111 miliardy korun. Na věřitele, kteří požadovali přes dvě miliardy korun, nakonec po odečtení výdajů a nákladů na správu majetku bývalého největšího tuzemského výrobce oděvů zbylo 409 milionů korun. Jen České spořitelně přitom podnik dlužil zhruba 675 milionů.

V roce 2014 koupila za 58 milionů korun hlavní areál OP Prostějov firma Astria Group. Nejrozsáhlejší průmyslový komplex ve městě byl zlikvidován s pomocí tuny semtexu a k zemi šlo všech šest výrobních hal. Na části pozemků společnost plánuje postavit velkou výstavní halu. V současnosti jsou ale na vyklizené ploše jen zbytky suti a do areálu je vstup přísně zakázán. Smutnou tečku za slavnou oděvní výrobou udělal prodej značek, prostřednictvím kterých OP Prostějov na trhu působil. Největší zisk přinesl prodej ochranných známek Profashion a William&Delvin, a to za 1,14 milionu korun. Druhý tendr se týkal sedmnácti zbývajících značek, z nichž se podařilo prodat sedm za 7 000 Kč.

Na trhu práce krach OP katastrofu nezpůsobil

Krach OP Prostějov vyvolával velké obavy zejména kvůli růstu nezaměstnanosti. Počet propuštěných pracovníků se v roce 2010 projevil nárůstem nezaměstnanosti s dopadem na celý prostějovský region. Už před krachem Oděvního podniku ale v Prostějově působilo několik firem, které se zabývaly textilní a oděvní výrobou, jiné pak např. výrobou brašnářských či šitých výrobků. V posledních letech vznikly další společnosti působící v oblasti oděvní a textilní výroby. U některých původních firem došlo také k rozšíření jejich výrobních programů. Většina bývalých pracovníků z Oděvního podniku tedy již našla pracovní uplatnění u jiných zaměstnavatelů nebo začali podnikat. Část propuštěných pracovníků se také rekvalifikovala a následně se uplatnila ve službách, obchodě, skladech, výrobních profesích nebo jako pracovníci přímé obslužné péče v sociální oblasti apod.

Problém spadal do kompetence Úřadu práce Prostějov. „Naší snahou bylo především pomoci lidem v dalším uplatnění na trhu práce, a to pokud možno co nejrychleji. Oslovovali jsme zaměstnavatele s cílem, aby k nim mohli pracovníci Oděvního podniku plynule přejít. Naši zaměstnanci působili přímo v areálu Oděvního podniku, realizovali jsme poradenské a vzdělávací programy, které se zaměřovaly zejména na přípravu osobní dokumentace pracovníka, výběrová řízení a hledání volných pracovních míst. Propuštěným pracovníkům byla nabízena také možnost rekvalifikací či účast v národních nebo regionálních projektech ESF. V rámci aktivní politiky zaměstnanosti byla pro propuštěné pracovníky ve spolupráci se zaměstnavateli vytvořena či vyhrazena pracovní místa. Také se realizovala administrativa spojená s případným zařazením do evidence Úřadu práce ČR a žádosti v rámci zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Je třeba také zdůraznit, že velmi důležitá byla spolupráce s představiteli města Prostějova a starosty obcí našeho okresu. V současné době je podíl nezaměstnaných osob v okrese Prostějov nejnižší v Olomouckém kraji – činí 4,9 % (údaj ke 30. 6. 2015) a je dlouhodobě pod celorepublikovým průměrem,“ uvedla pro ParlamentníListy.cz ředitelka prostějovského úřadu práce.

V současné době podle ní existuje velmi silná poptávka po pracovnících z odvětví oděvnictví a textilního průmyslu. Jen zaměstnavatelé v prostějovském regionu poptávají na ÚP 32 švadlen a šiček, čtyři dělníky v oděvní výrobě, dále střihače, žehlíře, operátory tkalcovny, techniky v oděvní výrobě či brašnáře. „Tuto situaci se snažíme řešit rekvalifikacemi v oboru brašnář a šička. Bylo by skvělé, kdyby se i učební obory se zaměřením na tyto profese více naplnily studenty, kteří by se poté této práci věnovali,“ řekla Věra Crhanová.

V ulicích Prostějova dotaz na zkrachovalý podnik, který kdysi hýbal městem, nebudí žádné nadšení. Velká část oslovených přestává komunikovat, jakmile uslyší název OP Prostějov. Dva starší muži před hypermarketem dokonce na odchodu volají něco o drzosti ptát se na takové věci. Teprve na několikátý pokus je žena kolem šedesátky ochotná k tématu něco říci. S tezemi, které znějí z úřadu práce, to příliš nesouzní. „V OP jsem pracovala od půlky osmdesátých let až do konce, když to krachlo, mohla jsem jít do předčasného důchodu, a to jsem taky udělala. Hůř na tom byla dcera, měla s mužem půjčku, v Prostějově nic nesehnala víc než rok, tak se odstěhovali kvůli práci do Brna.“ Mladší ročníky ale pád OP Prostějov tolik netrápí. „O krachu OP moc nevím, nezajímá mě to. Když loni odstřelili ty baráky, šli jsme se podívat, tam byli všichni,“ říká asi třicetiletá barmanka z podniku u nádraží.

Pád prostějovského oděvnického závodu byl tématem i pro senátorku Boženu Sekaninovou (ČSSD). „Důsledkem krachu OP Prostějov bylo, že se zvýšila nezaměstnanost a město ztratilo něco, co fungovalo spoustu let. Nejsem kompetentní, abych se vyjadřovala k tomu, jestli byla šance něco zachránit, je ale jasné, že někdo pochybil. Dnes už je pozdě bycha honit, protože podnik už nestojí. Když ztrácíme něco, co má takovou tradici, je to vždycky špatně, práci ztratila sousta lidí, kteří tam pracovali celý život. Město už krach vstřebalo, někteří našli jinou práci, někteří zůstali nezaměstnaní, jiní odešli do důchodu,“ uvedla pro ParlamentníListy.cz Božena Sekaninová, podle níž v době, kdy se ještě něco dalo dělat, chyběla vůle. 

Odstřel, demolice OP Prostějov 28.6.2014 
Video z demolice zde: www.youtube.com/watch?v=zXGeXtDDirA

Převzato z: www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Pred-peti-lety-zkrachoval-OP-Prostejov-Zajeli-jsme-se-podivat-na-misto-a-bylo-to-dost-smutne-385939