Fakta Martina Kollera vyvrací mýty o útoku na Sýrii. Vždyť oni vás nutí věřit, že chemickou továrnu odvezete za pár dní na náklaďáku...

20.04.2018 08:48

 

Opravdu zasvěcený komentář k dění na blízkém východě.

 Mýty kolem agrese západních velmocí v Sýrii rozkrývá bezpečnostní analytik Martin Koller.

 Vojenský útok na Sýrii v noci z pátku na sobotu byl nepochybně součástí agrese a porušením mezinárodního práva, a to jak z hlediska Charty OSN, tak Washingtonské smlouvy (zakládající dokument NATO), což je vysvětleno v poslední části článku. V ČT a dalších médiích podlézajících cizím zájmům se pravdu nedozvíme. Dále lze bez ohledu na propagandu USA/NATO/EU konstatovat, že z vojenského hlediska útok USA, Francie a Británie na Sýrii neuspěl. Musíme si položit otázku, kdo má zájem na prodlužování občanské války v Sýrii po vzoru Iráku a Afghánistánu. Rozhodně to není většina obyvatel, stejně jako prezident Asad a Rusko. Nemají k tomu žádný důvod, válka s teroristy se blíží ke konci. Na nedávném setkání v Turecku potvrdily Rusko, Turecko a Irák zájem na nedělitelnosti území Sýrie. Ukončení války vytvoří podmínky pro odchod či odsun íránských bojovníků Hizballáhu ze Sýrie, a tím padne největší problém z hlediska bezpečnosti Izraele. Zájem na nekonečném pokračování války mají islámští teroristé, kteří z ní žijí, a jejich západní přátelé, kteří si dali za cíl likvidaci nezávislé Sýrie pod vládou prezidenta Asada, jenž mimochodem prezidentem vůbec být nechtěl. „Demokratická“ snaha o likvidaci současného syrského vedení a rozparcelování a islamizaci Sýrie byla z Washingtonu deklarována opakovaně.

Naším – ani evropským – zájmem (s výjimkou úzkých skupin samozvaných elit) zcela jistě není válka v Evropě, ale rovněž v blízkém okolí, protože vytváří zdůvodnění pro pokračování afroislámské invaze maskované jako uprchlická krize. Přitom je zcela lhostejné, že ze Sýrie už dávno nikdo neutíká a mnozí Syřané mají zájem se vrátit. O smysluplnosti a výsledku války z hlediska měření sil a provokací mezi USA/NATO a Ruskem v Sýrii snad nemá smysl se bavit. V syrském konfliktu nesmíme přehlížet fakt, že se jedná o zástupnou válku mezi USA a Ruskem. USA jako současné impérium má snahu kontrolovat veškerou světovou produkci, transfer a obchod s ropou a zemním plynem. Prezident Asad si dovolil zahájit práce na projektu islámského plynovodu z Íránu a Kataru přes Sýrii, případně Turecko do Evropy a ignoroval Saúdskou Arábii a americkou kontrolu a podíl. Krátce nato vypukla brutální protisyrská propaganda v médiích a syrský mejdan v Dará.

USA jsou ve složité situaci, protože v případě, že se impérium přestane rozpínat, tak se zhroutí. Příkladem je impérium 19. století, Velká Británie, která by bez omezených zásob ropy a zemního plynu v Severním moři tonula v hospodářské krizi. Americké rozpínání se však zastavilo na hranicích Ruska, Číny, Severní Koreje a Sýrie, což je pro impérium obrovský problém. Ten je třeba řešit všemi způsoby včetně války, nejlépe na účet evropských spojenců.

Kdejaký komentátor a analytik se v médiích shoduje na tvrzení, že útok jaderných států NATO na Sýrii byla komedie dohodnutá mezi USA a Ruskem, případně ukázka pevnosti vazeb takzvaného Západu a v neposlední míře předvolební show. Jenže v tom se podle mého názoru mnozí více či méně mýlí. Celá záležitost je podstatně složitější. Především je naprosto nejasné, kdo útoky chemickými zbraněmi, obzvláště ten poslední, provedl, a nelze vyloučit, že se žádný chemický útok ani nekonal. Už fakt, že s obviněním syrské armády z chemického útoku v Dúmá přišli teroristé z bandy Džais al-Islam, je vysoce ilustrativní. Kupodivu USA a NATO teroristům důvěřují, přestože proti nim bojují desítky let v rámci globální války proti terorismu. Zde bych připomněl, že ruský náčelník generálního štábu Gerasimov uvedl 13. března, že lze očekávat provokaci ve formě chemického útoku teroristů v Dúmě. Jemu ovšem demokraté z NATO a EU na rozdíl od teroristů nevěří a jejich média tuto informaci nepřipomínají.

Z hlediska americké zahraniční politiky i svazácky vzorně jednotných spojenců v NATO je evidentně zcela lhostejné, zda v Sýrii jsou, či nejsou chemické zbraně. Stejně lhostejné jim je, jakého jsou tyto zbraně původu a kdo je použil a proč. USA a státy NATO budou vždy napadat pouze syrskou armádu a většinu tamních občanů podporujících legálně zvoleného prezidenta Asada. Dokladem je vyjádření zástupkyně USA v OSN. Ta vyhrožuje dalším bombardováním, jestliže budou opět nasazeny v Sýrii chemické zbraně. A je zcela lhostejné, kdo je použije. Jde o to, prodlužovat válku a svrhnout prezidenta Asada. Tak vypadá z hlediska USA a NATO mezinárodní právo.

Celý útok lze posuzovat z několika rovin či úhlů pohledu. Jsou jednak mezinárodněprávní (zda se nejedná o porušení mezinárodního práva), dále mezinárodněbezpečnostní (zda se nejedná o narušení mezinárodní bezpečnosti), která je v přímé vazbě na lokální bezpečnost, a v neposlední řadě aspekt vojenský, přesněji takticko-technický. Zároveň se v médiích objevila řada mýtů, místy doslova komických. Podle útočících států byl útok na Sýrii proveden v souvislosti s nedávným údajným plynovým útokem v Dúmě (oblast Ghúty). Jako vždy je třeba si položit první otázku římského práva – „komu to prospělo?“ Přesněji, komu prospěl plynový útok na civilisty v Dúmě? Zde bych připomněl svůj článek z minulého týdne s vtipem o prezidentu Asadovi, který usilovně přemýšlí, čím by proti sobě poštval USA a takzvaný Západ v době, kdy se válka s teroristy blíží k vítěznému konci.

Dokonce i bývalý lidovecký ministr zahraničí Cyril Svoboda, současný poradce premiéra Babiše, konstatoval v rozhovoru na Primě v sobotu (od 15. hodiny), že prezidentu Asadovi určitě nikoli a lze pochybovat, že by se plynový útok konal na jeho rozkaz, případně s jeho vědomím. Chybí tomu i jen špetka logiky. Stejně nepravděpodobné je, že by o útoku věděli ruští velitelé v Sýrii, nebo dokonce ruská politická reprezentace. Bohužel to celé zapadá do propagandistického tažení USA proti Rusku, které má být spolu se svými spojenci vylíčeno jako stát používající chemické zbraně. Cílem je vyvolání nepřátelství především evropské veřejnosti proti Rusku a souhlas s útočnou válkou bez ohledu na předpokládané ztráty. V Sýrii jde do značné míry o Rusko a o mír v Evropě.

Bez ohledu na oficiální informace mohl mít útok tři možné cíle. Především likvidaci syrských ozbrojených sil a prodloužení války, případně spojené s následným pozemním útokem. To vše s cílem udržení a posílení vlivu USA v regionu. Zde je třeba si připomenout, že zcela náhodou ve stejném čase probíhá cvičení 4 000 amerických vojáků nedaleko syrských hranic v Jordánsku a nedaleko syrských břehů operuje námořní Útočná skupina číslo 8 amerického námořnictva vedená letadlovou lodí USS Harry Truman. Dále lze předpokládat, že se mělo jednat o test funkčnosti ruské protiletecké obrany a jejích systémů v Sýrii pro případ války proti Rusku. V neposlední řadě nelze vyloučit pokus o vyvolání konfliktu s Ruskem. Z hlediska efektivity útoku nebylo cílů dosaženo. Test ruské obrany se nekonal, protože ruské síly se aktivní obrany nezúčastnily, a vyvolat válku se rovněž nepodařilo. Na cíle uvedené ze strany USA/NATO by stačilo podstatně méně útočných prostředků, než bylo nasazeno.

Vojenské hledisko

Z vojenského hlediska bylo území Sýrie napadeno s pomocí britského, francouzského a amerického letectva a britského a amerického námořnictva. Zúčastnila se především 8. útočná supina US Navy vedená letadlovou lodí USS Harry Truman, doprovázená jaderným křižníkem Hue City a třemi torpédoborci USS Ramage, Mitcher a Forrest Sherman a logistickými plavidly. Peruť letounů F-18 může útočit různými prostředky. Raketový křižník má dva bloky s celkem 122 vertikálními odpalovacími zařízeními pro různé druhy protileteckých, protiponorkových, protilodních a protizemních řízených střel. Část z nich je typ BGM-109 Tomahawk. Každý z torpédoborců má podle provedení vertikální odpalovací zařízení s 90 nebo 96 výmetnicemi řízeních střel Standard (protilodní), ASROC (protiponorkové) a Tomahawk (většinou 41 kusů). Francouzská fregata třídy FREMM má ve vertikálních odpalovacích zařízeních 16 řízených střel SCALP. Britské ponorky nasazené bez uvedení počtu v oblasti nesou v případě nové třídy Astute 38 torpéd a řízených střel Tomahawk, přičemž konkrétní počty nebyly zveřejněny. Starší typ Trafalgar nese 30 torpéd a řízených střel.

Podle různých informačních zdrojů bylo použito 103 až 110 řízených střel, raket a leteckých bomb. Především se jednalo o takzvané řízené střely s plochou dráhou letu BGM-109 Tomahawk různých verzí, prakticky podzvukové bezpilotní letouny. Dále o evropské řízené střely s plochou dráhou letu označované ve Francii SCALP a v Británii Storm Shadow, a to v letecké a námořní verzi. V neposlední řadě americké letecké naváděné klouzavé bomby GBU-38 odhazované z bombardérů B-1B a dosud nespecifikované další letecké řízené střely. Výhodou z hlediska nasazení všech uvedených prostředků je, že jsou malé a mají slabé vyzařování v infračervené části spektra. Většinou se pohybují v nízkých letových hladinách. Proto je lze obtížně detekovat a zaměřit. Čas na reakci protiletecké obrany je krátký. Taktika nasazení většího počtu různých druhů útočných prostředků z více směrů rozptyluje protileteckou obranu a měla by snížit její efektivitu. To se evidentně nezdařilo.

Sýrie je poměrně rozlehlá, ale útok byl veden do jedné nevelké oblasti s velkou hustotou osídlení. Ruská strana zveřejnila přesný počet cílů, které byly napadeny, a počet řízených střel a bomb, které každý z cílů nezasáhly. Informace se zdají být důvěryhodné, protistrana dosud nezveřejnila informace, které by je vyvracely. Z výše uvedeného přehledu ovšem vyplývá, že americké námořnictvo má ještě dostatek munice na další údery, aniž se musí vracet na základnu, kde se vyměňují bloky s vertikálními odpalovacími zařízeními. Opakování úderu nelze vyloučit, protože bez ohledu na propagandu, útok z pátku na sobotu je všeobecně vnímán jako vojenský neúspěch podrývající prestiž USA v regionu.

Úspěšnost syrské obrany byla pravděpodobně dána spoluprací s ruskými letouny včasné výstrahy, s ruským radarovým a družicovým systémem. Tím byly včas zjištěny směry a počty letících útočných prostředků, což zvýšilo šance na jejich zničení. Nebyly publikovány konkrétní výsledky použitých protileteckých raketových systémů, počínaje starým typem Dvina přes Něva, Kub, S-200, Strela 10, Strela 2, Igla, Buk a Pantsir. Lze předpokládat, že byly nasazeny i hlavňové prostředky. V pondělí měla do Sýrie dorazit ruská transportní loď s novými řízenými střelami. Tvrzení, že ruským systémům elektronického boje se podařilo rušit či vyřadit navádění řízených střel pomocí GSP, nebylo dosud objektivně potvrzeno, nicméně vyloučit je nelze.

Přehlídka mýtů

Od počátku občanské války v Sýrii nelze přehlédnout dlouhodobé vytváření nepravdivých informací. Už první střety státní moci s opozicí v Darrá roku 2011 měly do značné míry podobu „Majdanu“ – z hlediska jak provedení se střelbou na obě strany pro vyprovokování nenávisti, tak cizí účasti a okamžité masové kampaně vedené především z USA na Facebooku proti vládě prezidenta Asada. Vzhledem ke zvyklostem regionu, kde se Asad nevymyká ze standardu tamních vládců, spíše patří k civilizovanějším, nelze vyloučit v prvním období války i použití chemických zbraní vládními silami. Nicméně v současnosti je to vysoce nepravděpodobné a nelogické.

Prvním aktuálním mýtem je jakási dohoda mezi USA a Ruskem o tom, že útok bude pouze komedie, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Američané a jejich spojenci budou střílet nepřesně a Rusové se nebudou bránit. Především komunikace mezi Moskvou a Washingtonem, která v krizových případech fungovala v dobách studené války, v současnosti prakticky neexistuje. Uvedl to ruský ministr Lavrov s tím, že vztahy jsou horší než v tehdejším období. Podle dosažitelných informací měl prezident Trump naopak zájem na bezohledném a drtivém úderu. Kromě toho si lze sotva představit, že by americký prezident nařizoval vojákům, aby vedli útoky nepřesně na základě jakýchsi zákulisních dohod s Putinem. To je dětinská představa a naprosté nepochopení reality mezinárodní mocenské politiky a vojenských akcí. Trump by se tím v USA politicky zlikvidoval jako podvodník a komplic Putina a zájmové korporace by mu to nedarovaly. Kromě toho by obtížně zdůvodnil munici za více než sto milionů dolarů vystřílenou pánu bohu do oken v době, kdy klesá životní úroveň americké střední třídy. Tvrzení o domluvené nepřesné střelbě mají pouze zakrýt neúspěšnost útoku.

Mediální mýty vyvrací rovněž informace, kterou přinesl Wall Street Journal. Podle ní se z hlediska Sýrie zvažovaly tři možnosti útoku. Ve třetím, nejsilnějším případě se mělo jednat o ničivý úder zaměřený na likvidaci všech syrských vojenských prostředků a základen včetně ruských a íránských sil. Druhý předpokládal masivní úder směřující k vyřazení syrských obranných prostředků. První předpokládal pouze likvidaci výrobních kapacit a skladů chemických zbraní. Prezident Trump údajně prosazoval třetí variantu. Ministr obrany Mattis jako starý vojenský praktik (generál námořní pěchoty ve výslužbě) používal mozek a prosadil druhou, protože se logicky obával vypuknutí války s Ruskem. Mattis, který samozřejmě musí držet základní politickou linii, tak potvrdil dobrý dojem, který na mne udělal v době našeho setkání v Praze. Je to americký voják, prosazuje americké zájmy, ale myslí hlavou s využitím odborných zkušeností.

Propagandistická média rovněž otevřela otázku údajné slabosti prezidenta Putina, který sliboval sestřelení amerických raket, a nakonec Rusové v Sýrii nestříleli. Propagandisté zapomněli, že se počítá výsledek, nikoli řeči před bojem, které mohou být navíc záměrně klamné. Už dávný mistr Sun uváděl, že nejlepší je vítězství bez boje. Mlátit klackem umí kdejaký blb, ale vojevůdce jedná jinak. Jednou věcí je propaganda před bojem, druhou vedení operací. Z tohoto hlediska Rusko evidentně uspělo. Nenechalo se zatáhnout do konfliktu s rizikem vzniku jaderné války v Evropě, což by mohlo mrzet pouze škorpióny odolné vůči jadernému záření. Zároveň divoký útok přinesl zanedbatelné výsledky. Rusko rovněž znemožnilo specialistům NATO udělat test efektivnosti protiletecké obrany svých vojsk v Sýrii, který by mohl být využit ve válce proti Rusku v Evropě. Takže vyhrál ten chytřejší.

Podle propagandy NATO zahájené po ukončení útoku se jednalo o úder pouze na tři cíle, a to centra vývoje, výroby a skladování chemických zbraní. Tuto informaci vyvrací Wall Street Journal (viz výše). Jedno z uvedených center bylo i podle fotografií na internetu evidentně prázdné. Po zásazích kupodivu nenastalo žádné rozptýlení chemických látek do okolí ani ohrožení vojáků či obyvatelstva. Tvrzení, že Syřané výrobní kapacity odvezli, jen ukazuje na základní neznalosti tvůrců propagandy. Chemický podnik se nedá stěhovat na několika náklaďácích. Na tři střediska by stačilo několik řízených střel, podle ruských odborníků kolem třiceti. Zasažené objekty na dosažitelných snímcích nejsou velké a hlavice střely Tomahawk nese 400 kg trhaviny, což stačí k likvidaci či těžkému poškození i velkého domu. Dokladem nepravdivosti tvrzení o třech cílech jsou snímky a videa ukazující, že značná část různých řízených střel byla sestřelena před syrskými letišti a základnami. Útok podle druhé plánované verze zaměřený na zničení obranyschopnosti syrské armády evidentně neuspěl a je třeba to zakrývat mýtem o třech cílech.

Pochvala prezidenta Trumpa americkým bojovníkům za přesné zásahy je rovněž mýtem. Z uvedených 103 až 110 řízených třel jich podle různých zdrojů bylo sestřeleno nebo z jiných důvodů nezasáhlo cíl 71. Dvě údajně spadly po startu na základě technických závad. Syrská strana uvádí, že bylo proti útočným prostředkům vypáleno 128 protileteckých řízených střel, což je v průměru velmi dobrý výsledek, zhruba 1,5 řízené střely na malý cíl, tedy úspěšnost přes 70 %. Většinu syrské protiletecké obrany přitom tvoří starší systémy ještě sovětské výroby. Žádný útok na pouze tři cíle, ale fiasko neúspěšného útoku.

Především se ukazuje, že bez ohledu na mohutnou mediální kampaň je nepravděpodobné, že by chemický útok, pokud k němu vůbec došlo, provedla syrská armáda. Naopak bylo po dobytí pozic teroristů nalezeno malé zařízení pro výrobu chemických zbraní, a to americké výroby. Média států NATO o tom většinou mlčí. Dále byly po rychlém útoku syrské armády v Dúmě nalezeny chemické zbraně v transportních obalech s dodacími listy z Německa, Nizozemska a Anglie a zajato několik zahraničních specialistů. Média NATO k tomu opět většinou mlčí. Nelze se divit, že Merkelová raději neposlala Bundeswehr do útoku, přestože jindy posluhuje ze všech sil.

Německé nápisy na obalech s chlórem jsou opravdu ilustrativní. Kromě toho proti kampani o chemickém útoku mluví fakt, že neexistují žádní mrtví, žádní dlouhodobě postižení a žádní zasažení v nemocnicích. Přitom i krátké působení nervově paralytických látek na lidský organismus má nevratné devastující účinky, pokud zasažený přežije. Podle propagandy NATO a USA byly kromě chlóru použity nervově paralytické tabun, soman, sarin, a dokonce látka VX. Namístě je otázka, zda je Sýrie vůbec schopná je vyrábět. Nasazení neslavných Bílých přileb na snímcích a videích při odstraňování následků „chemického“ útoku připomíná doslova komedii a potvrzují to i vyjádření syrských lékařů a svědků z Dúmá, kteří přežili teroristickou okupaci. Ale to je zcela jistě proruská propaganda.

Dalším mýtem je názor, že chemický útok spáchali podřízení prezidenta Asada bez jeho vědomí, ale on za to nese obecnou zodpovědnost. Faktem je, že v Sýrii působí kromě státní armády a policie ozbrojené milice a íránské ozbrojené formace. Nicméně žádná z těchto stran nemá zájem na prodlužování bojů. Kromě toho prezident Asad je pouze oficiální figurou v rámci kmenové vlády. Její základ tvoří alávité, kteří byli dlouhodobě utiskovanou islámskou menšinou. I v kmenovém systému existuje funkční transfer informací a je vysoce pravděpodobné, že Asad a jeho generálové by problém jakýchsi nezávislých skupin, snažících se o prodlužování války a vyvolávání další agrese ze strany USA a NATO, bezohledně ukončili.

Posledním zoufalým mýtem je tvrzení britské premiérky Mayové, která by ráda byla novou Thatcherovou. Bohužel se jí podobá pouze ubohým podlézáním Američanům. Co asi na ni vědí? Podle ní syrská armáda použila v Dúmá barelové bomby svrhované z vrtulníků. Fakt, že žádná taková primitivní bomba nebyla nalezena, lze přičíst případné ruské či syrské snaze o odstranění důkazů. Na druhé straně taková zbraň je zcela nepřesná, protože vrtulník se musí pohybovat maximální rychlostí, aby nebyl zasažen ze země. Nepřesné bombardování je vojenský nesmysl a syrská armáda bojuje za osvobození civilního obyvatelstva, které je rukojmím teroristů. Pobíjením civilistů by si doma pokazila reputaci. V podstatě je vysoce nepravděpodobné, že by do prostoru ovládaného teroristy dokázal přiletět beztrestně vrtulník a shazovat barely. Zničila by ho už palba z ručních zbraní. Nicméně nebyly objeveny ani prostory zasažené takovou municí. Výsledkem by bylo značné množství mrtvých a raněných v nemocnicích. Kde jsou?

Mezinárodní právo

Z hlediska mezinárodního práva byl útok USA, Velké Británie a Francie na Sýrii nevyprovokovaným útokem, případně vojenskou agresí. Žádná z uvedených útočících zemí nesousedí se Sýrií. Žádná z těchto zemí není ohrožována Sýrií. Žádná z těchto zemí není ve válečném stavu se Sýrií. Žádná ze zemí sousedících se Sýrií nepožádala o vojenskou pomoc. V takovém případě by se ostatně měla obrátit na OSN. Útok byl veden mimo OSN, ať již mimo rozhodnutí Rady bezpečnosti, nebo jinou formu rozhodnutí této organizace. Z hlediska mezinárodního práva a válek je OSN stále nejvyšší světovou instancí a jejími členy jsou jak útočníci, tak Sýrie. Lze namítat, že stálí členové Rady bezpečnosti (USA, Čína, Rusko, V. Británie a Francie) jsou si všichni rovni, ale málokdy se shodnou, takže blokují akce použitím práva veta, což činí především USA a Rusko. Hlavní slovo v rámci OSN mají USA, které rovněž ovlivňují i deset nestálých členů Rady bezpečnosti, kteří se volí na dva roky. Nicméně lze celou záležitost řešit cestou pléna OSN a samozřejmě jednáním, tak aby byla blokace odstraněna. Jenže při jednání by se musely používat jasné a podložené argumenty a navíc by taková situace omezovala možnost svévolného násilného jednání.

Každopádně už v preambuli Charty OSN se zdůrazňuje ochrana budoucích pokolení od metly války, pěstování snášenlivosti a vzájemného žití v míru s cílem sjednocení sil k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti. V článku 2 Charty OSN se uvádí, že všichni členové OSN urovnávají své mezinárodní spory mírovými prostředky, tak aby nedošlo k ohrožení světového míru, mezinárodní bezpečnosti a spravedlnosti. Z hlediska uvedených cílů je evidentní, že USA, V. Británie a Francie ignorují OSN a její chartu a opakovaně činí pravý opak. Žádné nebezpečí z prodlení – v případě nejasného chemického útoku v Ghútě a jeho nejasných pachatelů – nehrozilo, bez ohledu na řeči ministra Stropnického, jemuž je podlézání zájmům USA životním cílem. V dobách, kdy USA nasazovaly chemické látky ve Vietnamu a okolních zemích a kdy americká uranová munice otravovala spodní vody v Iráku i na Balkáně, stejně jako v případě používání chemických zbraní agenty USA a spřátelenými režimy v Latinské Americe, jsme socialistického herce a pozdějšího protekčního diplomata Stropnického neslyšeli volat k odpovědnosti americké prezidenty a nevolal po bombardování USA za zneužívání barbarských zbraní.

Lze konstatovat, že akce USA a spojence číslo jedna, Británie, od roku 1990 byly prakticky vždy ukázkou arogance moci, vedly k destabilizaci napadeného státu, oblasti kolem něj a vytvořily chronický válečný konflikt. Typickými příklady jsou Irák a Afghánistán, kde se válčí už déle než 15 let. Bez vměšování USA a jejich spojenců, především členských zemí NATO, by už bylo 14 let po válce. Vše v uvedených zemích začalo stejně jako v Sýrii leteckými útoky. Z hlediska Iráku pod stejnou nepravdivou záminkou chemických zbraní.

Publikace Nezákonné války od švýcarského odborníka Daniela Gansera se zabývá nezákonnými válkami ve druhé polovině 20. a ve 21. století. Kromě dvou případů Ruska a jednoho případu Srbska se jedná o dlouhý seznam agresí USA po celém světě, místy s britskou pomocí. Konkrétně Írán, Guatemala, Kuba, Vietnam, Nicaragua, Srbsko, Afghánistán, Irák, Libye, Ukrajina, Jemen a Sýrie. Zároveň autor připomíná, že podle zprávy Valného shromáždění OSN z roku 1974 je agrese nejtěžší a nejnebezpečnější formou protiprávního použití síly. Agrese je v OSN definována jako použití ozbrojených sil některým státem, namířené proti suverenitě, územní nedotknutelnosti či politické nezávislosti jiného státu, nebo jinak neslučitelné s chartou OSN.

Celé tažení USA proti Sýrii a jejímu legálně zvolenému prezidentu Asadovi je dlouhodobou snahou USA o změnu politického vedení a v podstatě i národnostní a náboženské reality země. Jedná se tudíž o agresi. Útok z páteční noci není jakousi jednorázovou záležitostí, ale součástí dlouhodobé americké agrese, která se skládá z podpory různých teroristických organizací v Sýrii vyzbrojováním, vysíláním instruktorů a styčných důstojníků pro koordinaci činnosti a opakovaných nevyprovokovaných útoků na syrskou armádu letectvem USA. Již v minulém roce byla Sýrie napadena ze strany USA na základě neprokázaného použití chemických zbraní. Rovněž roku 2013 byla Sýrie bez jednoznačných důkazů obviněna z chemických útoků v Ghútě. Zde je třeba připomenout, že Sýrie předala pod mezinárodní kontrolou svoje chemické zbraně ke zničení do USA, zatímco okolní země nikoli. Byly prokázány nálezy chemických zbraní a obalů od chemikálií ze Saúdské Arábie, Německa a Gruzie. V Ghútě a okolí byly v posledních dnech nalezeny laboratoře pro výrobu chemických zbraní používaných teroristy.

Všechny tři útočící země jsou členy NATO. V prvním článku Washingtonské smlouvy je uvedeno, že smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky, tak aby nebyly ohroženy mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN. Při porovnání s realitou útoku na Sýrii (a nejen s ním) a celkově amerického tažení proti Sýrii a dalším zemím to zní jako vtip. Jaderné státy v NATO v čele s USA neráčí dodržovat ani vlastní základní smlouvu. Ale po druhých by chtěly dodržování kdečeho, především bodu 5, a to ještě na základě jeho zkresleného výkladu. Zde bych doporučil především rozbor pana Pohlreicha. Slavný článek 5 nezakládá povinnost vojenské pomoci v rámci NATO, protože obsahuje slovo „zváží“ (!), což potvrdila ve svém projevu při rozšiřování NATO na východ i ministryně Albrightová na základě rozboru právního výboru Kongresu USA! Americká tendence vytvářet kolem svých agresí mezinárodní skupiny, především členských zemí NATO, připomíná účelové vytváření zločineckých gangů či lupičských band zlodějů koní z doby Divokého západu. Nicméně je třeba si připomenout, že mezi nimi platilo rčení – „spolu kradli, spolu viseli“.

Zde bych připomněl nedávnou návštěvu turisty Ryana, před kterým se až na výjimky ostudně hrbila celá česká Poslanecká sněmovna. Opravdu přijel mezi poddané jako soukromá osoba se směšnou záminkou jakési stoleté deklarace? To si může myslet jen absolvent inkluzivní školy. Ryan, který má být agresivnějším nástupcem nevypočitatelného a nedostatečně poslušného Trumpa, si evidentně přijel pro slouhovské potvrzení podpory americké agrese v Sýrii včetně dalších kroků a útoku na Rusko. Vytváří se blok států pohrdající mezinárodním právem, OSN i vlastní Washingtonskou smlouvou, zato držící pevně při sobě.

Z hlediska výše uvedených informací můžeme útok na Sýrii označit za porušení Charty OSN a Washingtonské smlouvy, za hrubou nespravedlnost a jednoduše jako vojenskou agresi. Navíc bez jakéhokoli pozitivního efektu z hlediska mezinárodní bezpečnosti.

Mezinárodní bezpečnost

Výsledkem dlouhodobých válek v Iráku, Afghánistánu a Sýrii je logicky destabilizace celých regionů. Rozvrácený průmysl i zemědělství, rozbitá infrastruktura, poničený bytový fond, pokles exportu, oslabení výběru daní, rostoucí výdaje na zdravotnictví a sociální pomoc, rostoucí náklady na armády a mnohdy i růst kriminality spolu s obecným poklesem bezpečnosti života. Do podobné situace se dostává chronická občanská válka na Ukrajině, kde je ukrajinskou armádou a zfašizovanými dobrovolnickými útvary soustavně devastována americkou výzbrojí a s pomocí amerických instruktorů celá oblast Doněcka.

Uvedené konflikty se negativně promítají do sousedních zemí a oblastí. Z hlediska takzvané uprchlické krize, fakticky afroislámské invaze jako odrazu válek v Iráku, Afghánistánu, Sýrii, představují zásadní ohrožení zemí EU z bezpečnostního i ekonomického hlediska. Vzhledem k rostoucímu napětí mezi Ruskem a USA se americké lokální agrese promítají do oblasti globální bezpečnosti s rizikem vzniku jaderné války, především v Evropě. Zde je třeba připomenout, že první muslimská uprchlická krize do EU nastala po vměšování USA a dalších zemí NATO do občanské války v Jugoslávii. Největší ztráty na životech a škody na infrastruktuře tam nakonec způsobilo takzvané humanitární bombardování.

Prostor Balkánu je destabilizován na několik generací, národnostní a náboženské skupiny rozeštvány a agresivní muslimská komunita, narkomafiáni, obchodníci se ženami a další kriminální živly se přelili do civilizované části Evropy. Navíc se zhoršily hospodářské výsledky a poklesla životní úroveň v zemích postižených mírotvornými misemi USA a NATO. Bosna i Kosovo se staly cvičišti a týlovými základnami islámských teroristů, a zároveň dlouhodobými ekonomickými parazity a vysavači peněz EU. Díky americké a německé agresi pod pláštíkem humanity byly poškozeny zájmy jak obyvatel Balkánu, tak celé EU.

Zde je třeba si logicky položit obvyklou první otázku římského práva „cui bono?“ (kdo z toho má prospěch?). Z chronicky se táhnoucích konfliktů nemají prospěch rozhodně Irák, Afghánistán, Sýrie, Ukrajina, balkánské země ani jejich obyvatelé. Pouze USA získaly v Iráku, Afghánistánu, Kosovu a na Ukrajině vojenské základny a na území Sýrie působí ilegálně v rozporu s mezinárodním právem. Negativní důsledky svých agresí nenesou USA žádné, na rozdíl od evropských zemí.

Vojenský útok USA, V. Británie a Francie byl oproti očekávání útočníků vnímán po celém světě s rostoucí nervozitou, zděšením a odporem k této agresi. Dokonce ani v USA, kde jinak mezi obyvatelstvem existuje velká podpora armády jako národního fetiše (přestože Američané nejsou národ), nikdo nejásal a všude se civilní obyvatelstvo připravuje na možnost jaderné války mezi USA/NATO a Ruskem. Jenže tu nechce ve světě téměř nikdo. Přestože hlavní tíhu a ztráty by neslo evropské obyvatelstvo, občané USA by válku zažili poprvé od konce občanské války v šedesátých letech devatenáctého století, a to v míře vrchovaté. Vzhledem k rozvratu společnosti by pravděpodobně došlo i k občanské a rasové válce. K malé radosti útočníků jsou vesměs vnímáni jako arogantní agresoři. Rozhodně se nepodařilo vyvolat protiruskou válečnou psychózu, což je z hlediska vyvolání útočné války proti Rusku velký politický problém. Dokonce se nepodařilo vyvolat ani psychózu proti prezidentu Asadovi a jeho údajným chemickým útokům. Opakované lži jsou již nudné. Nevyprovokovaná agrese proti Sýrii je proto vnímána především jako ohrožení mezinárodní bezpečnosti.

zdroj:https://www.parlamentnilisty.cz/

 

 

Kontakt

www.mikan.cz

mikan@atlas.cz

příspěvky čternářů:mikan@atlas.cz
770 06 Olomouc,

Morava

00420 605 44 95 85

Vyhledávání


Copyright © 2015

Vytvořeno službou Webnode