Dopisy pana MH z lásky a nenávisti

Když jsem si v 80. letech čítával Mladý Svět, zaujaly mě tam glosy pod názvem „Dopisy z lásky a nenávisti“, opravte mne, jestli je s brilantním textařem a prezidentským kandidátem spojuju neprávem. Každopádně tehdy si jejich autor sjednal můj minimálně respekt možná až jistou úctu.

Textař Horáček a komponista Hapka byli povětšinou drobet pozasunutí za slávou inerpretů svých písní. Osiřelý Horáček se rozhodl zviditelnit za podivných okolností. Svoji kandidaturu oznámil v průběhu aféry „Bradygate“, což byla intrika ministra kultury, nad níž by i kardinál Richeliu z Tří mušketýrů zezelenel závistí, i když tahle ministerská lež měla velmi krátké nohy. (Má-li exminister s mým hodnocením problém, ať vyzve na Boží soud pana prezidenta nikoli mne. Nicméně tvrzení pana prezidenta mají „hlavu a patu“ a nikde v protokolu udělování vyznamenání se nenašla indicie potvrzující tu pravdu ministerskou, při čemž by tam z logiky věci musela být znatelná ba nepřehlédnutelná stopa) Koneckonců ani voliči to dotyčnému neuvěřili a další mandát do sněmovny mu nesvěřili.

Rád bych se tedy na pana MH obrátil s podobným dopisem.

„Když jste se zviditelnil za tak podivných okolností, musel jsem se shovívavě usmívat. Při Vašem přání vyhrát v 1. kole jsem Vám prorokoval,“ že toliko přijdete o peníze, že lehko pozbudete peněz, které jste tak lehce nabyl“. Hazard právě, řeknu to kulantně, bohulibým podnikáním. Který démon pýchy Vám nakukal, že na toi a na něj máte,

Nedopatřením jsem pár debat sledoval, nemůžu upřít Vám charisma, panu Fisherovi takřka profesionální politickou erudici, pan Topolánek měl příliš špinavý štít, než aby mu volič uvěřil bojové nasazení za národ, skutečný respekt si u mě ale získali pánové Hynek a Hannig.

Všechno to se potvrdilo při vyhlášení vítězů. Kdy dva posledně jmenovaní se odmítli připojit k šaškárně o společné podpoře neúspěšných čivav při lovu starého grizzlyho. Pan Topolánek nezklamal a voliče nalákané na zřetelně vážně nemíněné nevítačství přeposlal o dům dál. Apropo myslíte, že jej poslechnou nebo půjdou k uvěřitelnému odpůrci migrace?

Vy jste předvedl výstup hodný Hollywoodu, prohra a ztráta peněz Vás nemrzí, vždyť jste hráč. Tak proč čestně nenecháte všechny hrát s kartami, jak byly na začátku a s Vaší čivaví smečkou přihráváte zbylá esa mě nepochopitelné dvojce. Dvojce, která nedosahovala ani Vašeho charizmatu ani erudovanosti pánů Fishera a Topolánka a zřejmě má hodně daleko i k etice té dvojice z konce tabulky, jak jsem ji zmiňoval dříve. Hráč musí umět prohrát a je normální při tom dát na stůl peníze a odejít. Vy jste vůbec divný hráč, mělo by Vás mrzet, že do finále jde někdo, koho převyšujete, ale Vy celkem nestandartně a i proti hráčské etice vypomáháte. Jaký démon Vás žere a žene?

Co uděláte, když Bůh potvrdí své pomazání z před pěti let, koneckonců „je stejný včera, dnes a navěky“? Být panem profesorem, možná bych kandidaturu stáhl ne pro debakl v Karlíně, ale protože jste jej povzbudil slovy, že lid nakonec dá na to, že líp vypadá a degradoval ho na „ramínko na drahý oblek“. Beztak mám pocit, že tam toho chudáka někdo vmanévroval a nejraděj by někam utekl se schovat.

Ten cyklus jímž jsem začal se jmenoval „Dopisy z lásky a nenávisti“ ale já mám pro vás oba jen soucit.“

Mor.Dis