CO VŠECHNO ODNÉS ČAS ...

  Vždy byla móda něčeho. Třeba se šířil a doporučoval nějaký bestseler, například "Kmotr". Kupovaly se těžké a neskladné "sedací soupravy" místo už nemoderních lehkých křesílek a ty soupravy pak často bydlely v bytě "místo vás". Vy jste se jim museli vyhýbat, pracně odsunovat při luxování těžká křesla. Ale móda je móda. Jednou začne a potom se ztratí. A tak zmizela móda kondiciogramů, stejně jako později móda Herbalifu a jiné.

Po některých věcech se Vám ale časem zasteskne. Mně třeba po malém, šikovném diktafonu, který jsem měla v kanceláři v roce 1970 -71. Šéf mně do něj namluvil zápis z pracovní schůze oddělení. Vzala jsem si sluchátka, mluvený text jsem obsluhovala nožním pedálem - a za chvíli byl zápis přepsaný.

V dalším zaměstnání, opět ve výzkumném oddělení, ale geofyzikálním. Šéf porady nedělal. Ale přepisovalo se hodně. Výzkumné práce se musely "oponovat" a předložit výsledky písemně. A zase jsme měli dobrou technickou vychytávku. Text se upnul vlevo od psacího stolku do stojánku podobného tomu na noty, byl svislý a ve výši očí. Po upnutém textu se pomocí nožního pedálu posunovalo "pravítko" a tak oči nemusely text hledat. A zase nám šla práce od ruky.

Často bývalo práce hodně. Někdy jsem byla tak přepracovaná, že jsem měla pocit euforie, jako když se něčeho napijete. Jako ve snu a svět kolem mě plaval. Prý se za minulého režimu nic nedělalo. Jak později mnozí rádi psali do novin a vyprávěli v médiích. Ale já jsem nic takového nezažila a můj muž také ne.

Dnes máme mnoho montoven a zdaleka se takové množství chytrých lidí neuplatní u zajímavé práce, jako tehdy na našich výzkumných pracovištích. Cizí firmy, které tu dnes z velké části máme, si drží technický výzkum doma.

Vážím si svobody, dusivý pocit ve společnosti po roce 1969 byl všudypřítomný. Ale mnohé věci jsme po Listopadu měli udělat lépe. Příliš mnoho jsme toho v hospodářství zničili, rozdali zlodějům, prodali. Prý to bylo zastaralé a nemělo to cenu. Pozdě jsme si uvědomili, že cena byla v těch lidech, v těch sehraných kolektivech. V lidech v továrnách často i s více než stoletou tradicí, kde se zkušenosti předávaly postupně jak šel vývoj. Fabriku můžete znovu vybavit moderním zařízením. Ale rozprášené sehrané party zaměstnanců už nikdy nedáte dohromady. Na východ jsme vyvážet už nesměli, ale západní firmy mohly. Tak rychle převzaly náš bývalý trh. Stovky, tisíce firem. A naše továrny čekal zmar. Někdy cizí vlastník. Výjimečně se něco zachránilo. Jako třeba brněnský Zetor.

Velkou část práce a úsilí našich předků jsme znevážili a sami sebe i naše děti okradli ...