ČESKÉ NENÍ NAŠE !

Určitě každý uzná, že mezi výrazem "české" a výrazem "naše" je rozdíl. Opravdu označují každý něco jiného.

Dříve často používaný výraz "naše"
například u spojení naše republika, naše zem, náš stát, naše děti, naše ženy, naši muži, naše zemědělství, naše hospodářství, naše filmová tvorba, naše umění .... a mohli bychom jmenovat dál a dál. Našlo by se toho mnoho.

Se stále více zaměňuje za výraz "český" /nebo česká, české, čeští/.
Co může stát za tímto umělým posunem v jazyce? Začátek byl určitě chtěný a nikoli samovolný. Takové věci se sami od sebe nestávají. Souvisí to s tím, že mocenské centrum je v Praze, uprostřed Čech, a tam jsou také soustředěna veškerá média, nebo alespoň jejich ústředí. A protože právě tam nejvíce nelibě nesou snahu Moravy o obnovení jejích práv, na které má dokonce bezesporu nárok, vyvstal tam u mnohých pocit, že těm Moravákům musíme ukázat, že "všechno je u nás české a nikdy jinak !". A dál už se to potom začalo šířit samo. Co často slyšíte, zpravidla začnete časem také používat. A působí to celoplošně. I na obyvatele Moravy a našeho Slezska.

A tak máme na Moravě český česnek, české uzeniny ... dokonce prý i české lidové umění (!!!). I když přece i malé dítě brzy rozezná jak moc je to moravské lidové umění odlišné od toho českého !

Začalo to jako českopražský šovinismus a nyní nás to zaplavuje jako mor. Braňme se tomu alespoň sami úporným vynecháváním tohoto nadbytečného slova, užíváním výrazu naše tam, kde se hodí a používání výrazu český a odvozených jen tam, kam skutečně patří.