Brněnské pověsti

Horákovský hrad

Tehdy pod Horákovským hradem,

Pásl ovčák se svým stádem,

A stalo se až k nevíře,

Zrak třeštil na neznámého rytíře, co ze sedla ho zval,

By se k hradu spěchat jal.

Tu kopej a bednu plnou zlata,

Vykopeš na to tata.

Pastýř se do práce dal,

Bednu plnou zlata vykopal,

A ať sebevíce utrácí,

Do smrti nemusí vzít za práci.

Ukradený prsten 

V Brně v domě na Trhu Rybném, hraběnka měla zlatý prsten, straka šperků neznalá, krásný prsten sebrala. Na služku hází ortel viny, když ne Ty, tak kdopak jiný. Po téhle té smutné příhodě vězní služku o chlebu a o vodě, hladem, bitím dívku nutí k pláči, než prsten s hnízdem našli pokrývači. Přesto všechno dívka milá, tu satisfakci dlouho nepřežila.

Bílá paní z hrobky

Když na Špilberku pandur Trenck odpykal svou vinu, uložen byl v Brně v kryptě kapucínů. Jednou mnich Jan až k jeho tělu zavítal. Ve sklepních tmách bílá dáma u rakve lká. Mnich přistoupil s úmyslem z hrobky vyvésti ji ven, však vzápětí ztuhnul ještě víc, při pohledu na divný zrak, mrtvolně bledou líc.

Jen okamžik s ním tam ještě byla, než jak mlha ve větru se rozplynula

U tří knížat

V Brně v jedné hospodě Tři knížata ulehli ve shodě Však místní lapkové za noci Chtěli si k jejich dukátům pomoci Ta okna hospody, jak by je zvala Statečná šenkýřka na stráži stála Jak jeden po druhém vsoukal se do okenic Tu stiskla ho pod hrdlem a potom nic Bezvládné tělo složila na podlahu A hle další lupič má v okně hlavu Vypustili tak takhle lapkové duší Do jednoho všici A knížata spí, aniž cokoli tuší

Tony Satyra