Podle Cílka ale máme na kůrovcovou kalamitu „zaděláno“ od roku 2003. „Zvýšení poškození lesů se týká 40−70 % ploch. Táhne se to od půlky Českého lesa, přes Šumavu, střední Čechy, přes jižní polovinu Českomoravské vysočiny a končí to v Jeseníkách. Ještě nikdy jsme nestáli před tak rozsáhlou kůrovcovou kalamitou.“
Stačí prý i jen jeden suchý rok a může dojít k problémům, se kterými si nebudeme vědět rady. „Spadnou ceny dřeva, a co se vytěží, bude hodně nekvalitní. Pokud třeba Polabí přijde o půlku hektaru, moc se toho nestane. Ale když půjde k zemi celá Českomoravská vysočina, to je už jiná. Taky můžeme být konfrontováni s ekologickým smutkem. Je to terminus technicus pro zničenou krajinu, kde se vám dobře nežije.“
Snaha obnovit odlesněné plochy může narazit na další problémy. Třeba s narušenou hydrologií půdy, kde se nové sazeničky nemají šanci uchytit. Dluh lesa se pak přesune na několik dalších desetiletí. „Sklízíme tady plody něčeho, co se zanedbalo v roce 1930, 1950 a i v posledních desetiletích. Možná, že leccos v tomto státě dokážeme přechytračit, ale přírodní zákony určitě ne!“
VÁCLAV CÍLEK, DUBEN 2018
V.B.J.
www.mikan.cz
příspěvky čternářů:mikan@atlas.cz00420 605 44 95 85