KRITIKA RAKOUSKA-UHERSKA

zaznívala z Prahy od poloviny 19. století od našich obrozenců, poté stále za 1. republiky a ani po II. světové válce neutichla a stala se součástí oficiálního výkladu historie i pro učebnice našich škol.
Přitom je nutno říct, že tato kritika byla silně tendenční a přehnaná. V některých případech i lživá. Zamlčovalo se třeba kolik finančních prostředků poskytlo Rakousko-Uhersko například na stavbu Českého národního divadla v Praze. Jednalo se o takové prostředky, bez kterých by toto divadlo nebylo. Je dobré připomenout i Karlštejn. Chloubu Čech. Země česká, ač měla v té době vlastní správu země, stejně jako Morava, nevědovala Karlštejnu potřebnou péči a tak začal chátrat a čekal ho osud jiných hradů, které se proměnily v trosky. A tady také pomohly finanční prostředky na opravu a renovaci hradu poskytnuté z pokladny Rakouska Uherska. Jen díky tomu se ještě dnes můžeme obdivovat této úctyhodné a významné památce.
Já sama jsem ve starých časopisech - ročenkách, které jsem našla v pozůstalosti svého dědečka, učitele na Blanensku, našla zajímavé údaje a statistiky. Například to, že už tehdy mělo Rakousko Uhersko státní plemenářský ústav, aby se v zemích tohoto soustátí choval dobytek nejlepších užitkových plemen. Rakousko Uhersko podporovalo rozvoj všech svých zemí a Morava nebyla finančně opomíjeným "zadním dvorkem", pražského centra, kterým se začala stávat hned po vzniku Československa, které Moravě postupně odebíralo důležité prvky vlastní správy, až dnes už Morava ani neexistuje jako právní jednotka. Že Morava jako "zadní dvorek" nevypadá, není zásluha "Prahy". Je to projev prastaré moravské kultury a tím i kulturnosti a pracovitosti jejích obyvatel. Její obce byly vždy ty nejúpravnější.      
Samozřejmě nebylo ani v Rakousku Uhersku vše ideální, jako to není nikde. Ale na svou dobu to bylo moderní soustátí, dalo by se říct, že svým způsobem i demokratické. Falešně zní přehnaná kritika Rakouska-Uherska, když si uvědomíme, jak „Praha“, jako mocenské centrum státu po roce 1918 „zametla“ s Moravou. A jak s ní po roce 1948 ještě více „zametl“ komunistický režim, když zrušil i její, už tak okousaná zemská práva (v rámci Moravskoslezské země).
A jak s ní zametá i současný režim, který toho „komunistického výdobytku“, tedy zrušení zemského zřízení Moravskoslezské země, zneužívá dodnes!
Přitom kdyby dnes měla Morava taková práva, jaká měla v rakouském soustátí a jaká měly i Čechy, mohli bychom být my na Moravě s takovou mírou práv spokojení. A bylo by to po právu, protože s takovými právy jsme v roce 1918 do společného státu s Čechami vstupovali. Morava přece byla jednou z korunních zemí – tedy jedním ze států soustátí Rakouska-Uherska. Kam se poděla její státnost? Vždyť Morava jako země nebyla poražena ze strany Čech a ani žádné všelidové hlasování na Moravě nedalo mocenskému centru Československa k takovému umenšení práv Moravy souhlas!
Dnes si sice mnozí i v Praze uvědomují, že to v Rakousku-Uhersku, především v té rakouské části soustátí, nebylo tak špatné, jak nám bylo po dlouhá desetiletí tvrzeno. Ale jsou ještě stále i takoví, kteří papouškují ty nesmysly. Prý „žalář národů“ - opravdu?
Jak potom máme my na Moravě nazvat současnou Českou republiku ? Když je na tom Morava nesrovnatelně hůř, než byla v tom údajném "žaláři" ?

V.B.J.