Vídeň 1683

Oči toho muže byly červené nevyspáním a možná podrážděné od střelného prachu a kouře, tím byl nasátý i jeho knír, mušketýrská bradka a celý oděv. Chvíli poklekal k modlitbě, o moment později se s Bohem pokoušel rozmlouvat v chůzi. Bylo už k ránu a rozum říkal, že před bitvou by bylo lépe se vyspat. Jenže tohle nebyla běžná bitva. Vyznavači Baala z Kaaby a jeho proroka překročili Bospor a přitáhli až sem, kde již staří Římané měli svoji hraniční pevnost Vindobonu. Zhruba před 30 lety utichly boje mezi katolickou ligou a protestanty a znovu se objevilo nebezpečí, jemuž chtěli tehdy v roce 1608 společně čelit Uhry, Rakousy a Moravské Markrabství. Sultán oblehl Vídeň a těšil se, jak po jejím dobytí bude mít celou Evropu na talíři. Posádka města byla unavená dennodením bojem a s ním spojeným strádáním, jak jsme i viděli na tomto rytíři, a vzhlížela nějakou pomoc. Nemohli vědět, že moravskými úvaly již táhne polské vojsko krále Jana Sobieského. V tom případě by asi tento voják se věnoval raději odpočinku, než že by úpěnlivě volal o pomoc.

Venku prorazily tmu první sluneční paprsky. Muž, na chvíli opřený o kamennou stěnu na chvíli usnul ve stoje jako kůň, několikaminutový spánek ukončilo prudké probuzení, jako když probudíte psa či kočku. Ten sen byl tak živý a nikdy jej nezapomene. Jako by slyšel hlas: „Neboj se a neztrácej víru, Hospodin posílá pomoc, král ze severu odežene muže s fezem. Přes dvě stě let jej budou křesťané bít, až jej vyženou z Evropy a až se jeho říše rozpadne.

Po dalším stu let, až evropané zvlažní ve víře a odpadnou, pošle Pán zla ctitele falešného proroka do Evropy znovu. Tentokrát přijdou ne jako armáda, ale jako chudáci potřební pomoci a budou se domáhat soucitu. Ten zlý zatemní evropanům oči a mysl a tito je budou vítat a nehledět na zlo, co přinášejí. Z Dunaje a Rýna bude pít žíznivý velbloud, Sasové, Frankové a Alemani budou žít, co v minulém století rozsévali, protože Hospodin nebude oklamán, ba i Normané budou v rozvratu. Jen král od severního pólu bude stát proti této hrozbě, on zažene šelmu zpátky do doupěte, cesta do Konstantinopole bude zbrocena barbarskou krví, v chrámu Mojí moudrosti budou sloužit pravoslavnou mši. Ti co se nechají promluvit společnou krev a přijmou ochranu…...“

Za pár dní Vídeň osvobodilo vojsko polského krále Jana Sobieského, první část proroctví se splnila.