Válka s mloky II

10.01.2018 09:21

 

 

 

Mloci se v Evropě sporadicky vyskytovali již zhruba 50 let jako podmořští a přístavní dělníci, pak došlo k výbuchu označovanému jako Krakatoa II a najednou se jich tu objevovali sta tisíce, všichni údajně z místa zmiňované geologické pohromy ovšem bez jakéhokoliv to prokazujícího dokladu. Trochu zvláštní byla v této přistěhovalecké vlně velmi výrazná dominace mladých samců v produktivním věku.

Starý kontinent měl pro ně množství neobydlených pobřežních mělčin a ve stávající konjunktuře se těšil i nové levné pracovní síle, s jejiž kvalitou měl předešlou velmi dobrou zkušenost. Nicméně než se podaří ta nová místa vystrukturalizovat a stanou se ekonomickým přínosem, muselo Společenství evropských zemí v rámci humanitární pomoci a sociálního zajištění sáhnout hlouběji do kapsy. Což se jí v budoucnu mnohonásobně vyplatí. A také díky konkurenci budou v pobřežních státech lidé ochotni pracovat za nižší mzdy. Neviditelná ruka trhu odstraňuje právě problém drahé pracovní síly. Očekávaná prosperita je již dnes důvodem k oslavě.

Někdy v květnu byl nalezen v Kielu utopený přístavní dělník, zprávy o cizím zavinění rychle umlkly

V noci z 31.12. pak houfy sexuálně nevybouřených obojživelníků obtěžovaly v několika přístavech ženy vracející se z oslav vítání Nového roku. Pokrokový tisk hovoří o budoucí nové sexuální praxi mezidruhového styku, ve Francii byl za pobuřování zatčen občan diskutující na sociálních sítích o zoofilii.

V polovině března v Belgii došlo k potyčce mezi skupinou mloků a párem občanů, vlámský mladík dostal vysokou pokutu za nevhodné chování a lékař, jež neschopenku vyformuloval jako důsledek hrubého napadení s návrhem na hospitalizaci, dostal výpověď.

Francouzské Figaro a následně i světový tisk přinesly fotografie z Azurového pobřeží, mloci procházeli ulicemi Caan, Sain-Tropez, Monte-Carla a Nice s bílými prapory s černým písmem a zjednodušeným portrétem někdejšího duchovního guru a vládce Tichomoří Salamandra I.

Další zprávy o utopencích v přístavech většinou místních dělnících stále narůstají a navíc se objevují mrtví i na souši, nic sice prokazatelně nesouvisí s mloky, ale nárůst je alarmující.

Přístavní dělníci a po nich další profese odcházejí do vnitrozemí, rybolov po pár haváriích prakticky s vyjímkou Skandinávie v Evropě ustal. V Hamburku, Kielu, v přístavech v Bretani a Normandii již nežijí prakticky žádní lidé jen mloci.

V září se zřítila část doverského útesu, podezření na podminování mloky za účelem výstavby mělčin pro jejich kolonii vyšetřovatel jednoznačně odmítl.

Útlum námořního obchodu ukončuje konjunkturu, dochází k ekonomickému poklesu. Lidé se stěhují ještě dále do vnitrozemí. Po volebním vítězství se starostou v Paříži stává historicky první mlok. Vzápětí se volební uskupení mlokoobčanů pokouší dobýt Elysejský palác, aby byl i mločí prezident.

Hospodářská krize se prohlubuje, lidé se stěhují z pobřežních států do vnitrozemských, to ještě oslabuje sociální systémy těch prvních, které následně postupně kolabují.

Společenství evropských států se postupně rozpadá, antagonismus pobřežních států vůči vnitrozemských plus Skandinávii se stává nesmiřitelným. Nicméně pobřeží Černého moře je zatím z pohledu mloka panenskou krajinou a tudíž je určeno k další expanzi. Na rozdíl od příliš chladného ve Skandinávii. Zatím dokončili kolonizaci dolních toků Loiry, Seiny a Rýna.

Mloci vyhlašují salamichát, stát na již zmíněném území, v čele se Salamandrem III. 15.března následujícího roku se pokusili vynutit vojensky vstup přes Bospor a Dardanelly do Černého moře, byly vojensky odražení aliancí místních pobřežních států, takže definitivní hranice jejich imperia byla dosažena na těchto průlivech. Postupují alespoň dále do vnitrozemí proti proudu řek, v čemž jim nikdo nebrání, jelikož ta jsou mezitím opouštěna, ale proto tu nenacházejí žádné zdroje, což činí jejich postup zbytečný. Lidé se vrací k zemědělské půdě dál od velkých řek.

Byl dosažen kritický bod populace mloků v Evropě, tato populační exploze jim de fakto podřízla větev pod zadkem. Objevily se mutace starých lidských chorob na mloky. Po náhle deindustrializaci se změnilo klima, což souviselo i se změnou pobřeží, výstavbou mločí mělčiny hluboko do evropské části Atlantiku došlo k odklonění Golfského proudu a ochlazení kontinentu. Deindustrializace, způsobená i přerušením dodávek ropy přes moře způsobila oslabení skleníkového efektu s ochlazením. Průmyslové exhalace v říční vodě vymizely nahrazeny těmi ze zemědělské činnosti, paradoxně pro mloky smrtelné.

Zbytková populace mloků opouští Evropu, do Tichomoří přináší válku, protože tu pro ně není místa, a nemoci. Populace mloků klesá celosvětově k 5%, v Evropě na nulu.

 

Mor.Dis.

 

Copyright © 2015

Vytvořeno službou Webnode