Smíme žít?

Přátelé,

přiznávám, že se pravidelně zúčastňuji jednání kulatého stolu, sdružujícího promoravsky orientovaná občanská sdružení - dle nového občanského zákoníku tzv. zapsané spolky. To znamená zcela legální občanské pospolitosti, řádně registrované ministerstvem vnitra ČR, vedeným Bc. Milanem Chovancem, statutárním místopředsedou ČSSD. Po přečtení článku Moravská republika (autor Ivan Motýl), který vyšel v časopise Týden v Praze dne 13. t. m. , vyjde zřejmě najevo s jakým padouchem, lumpem, nacionalistou, šovinistou, separatistou, neofašistou, revizionistou, oportunistou, stalinistou etc., etc. udržujete ať už nahodilé, či pravidelné styky. Předpokládám, že budete udiveni, jaký jsem to lump, a přinejmenším se zastydíte, že jste to už dávno neodhalili. Ale možná se mnou rovnou přerušíte veškeré kontakty, což bych při tom, jaká jsem to zavrženíhodná existence, nemohl mít nikomu za zlé.
 
Když jsem si ten objektivní, zcela pravdivý, netendenční a nikterak nezkreslený článek přečetl, sám před sebou jsem se zastyděl. A zřejmě teď budu muset chodit na vycházky jen za tmy nebo raději rovnou kanálama. Jsem totiž jedním z těch, kdo vyvěšují moravskou vlajku, zúčastňuji se pochodů konaných každoročně v rámci Dne za Moravu, občas napíšu nějaký ten článek do Hlasu Moravy a byl jsem přítomen i votivní mši svaté, kterou na památku krále Svatopluka I., Velikého celebroval v poutním chrámu P. Marie ve Křtinách Mons. Mgr. Jan Peňáz. (Poznámka: s fotoaparátem v ruce tam během bohoslužby v chrámu pobíhal  jistý žurnalista, patrně však ne proto, aby kontemploval s Bohem, ale aby shromažďoval fotodokumentaci pro svůj bohulibý článek - nevím ale, jestli se tu nejedná o rušení církevního obřadu). Uznávám, že všechny ty promoravské aktivity jsou ode mne velmi hanebné. A ještě něco: sympatizuji s panem Říhou z MNO, imponují mi Moravští rytíři a líbí se mi i ta v Motýlově článku vzpomenutá tabule, připomínající historickou hranici mezi Moravou a Čechami, kterou se souhlasem policie a příslušného obecního úřadu instalovala mezi obcemi Trpín - Olešnice Moravská národní obec, z.s., a sdružení Zemská hranica.

Jenže, jak už pravil ve své básni Petr Bezruč, jsou hříchy v katechizmu, co se nikdy neodpustí. Kantor Halfar učil v německo-polském prostředí na Těšínsku děti ve škole česky, já jsem si zase dovolil dát výšeuvedeným způsobem najevo, že stejně jako oba moji rodiče a rodiče mých rodičů a všechny předchozí generace našeho rodu považuji za svou rodnou zem Moravu a hlásím se k národnosti moravské, již jsem měl svého času zapsanou i v občanském průkazu.. To  pan Ivan Ivanovič považuje za nebezpečné a zavrženíhodné. A někteří, jak je uvedeno v Motýlově dotyčném článku (str. 32),by to řešili přímo kategoricky. Cituji: "Lid é typu Vojtěcha Říhy z Moravské národní obce by měli být pro výstrahu preventivně a veřejně zastřeleni".
 
Ale pozor! Na svou obhajobu přece jen něco! Moravskou vlajku vyvěšuje nejen těch bezmála jeden tisíc (959) pomýlených moravských obecních a městských úřadů (a ze solidarity také jeden polský a jeden na Slovensku), ale dává ji vyvěsit na budově svého úřadu i sám jihomoravský zemský hejtman JUDr. Michal Hašek, předseda Asociace krajů ČR. Ten navíc převzal i záštitu nade Dnem za Moravu a osobně bojoval i za setrvání Muchovy Slovanské epopeje v Moravském Krumlově. A dále: nejsem jediný, kdo se při posledním sčítání lidu přihlásil k národnosti moravské. Dle oficiálního sdělení ČSÚ tak učinilo celkem 630.897 občanů ČR, což mimochodem oproti předchozím u sčítání v roce 2001 znamenalo nárůst o 66 procent. Pachatelů a potencionálních zločinců nás tu na Moravě žije tedy hodně. Patřil mezi nás svého času i Leoš Janáček, který byl Prahou důrazně a vytrvale označován za moravského separatistu, ale ten už byl vzat na milost a je dnes považován za českého hudebního skladatele. Komu moje vyznání nevadí, zachovejte mi prosím přátelství. 

Na závěr ještě dvě slova z Bezručovy básně 70 000: SMÍME ŽÍT ?

Autor:moravský disient