03.01.2016 10:56
Historiografie, zdá se, má dnes jasno v dějinách Evropy. Má jasno v tom, jak se osídloval evropský kontinent. Umí nezpochybnitelně určit migrační směry kmenů, umí pojmenovat nositele prvních písemných odkazů, popsat civilizace, které formovaly tvář a vědomí Evropy. Při důkladnějším zamyšlení se nad dnešním výkladem historie však poznáváme deformace až vědeckou nevědomost popisovaných dějinných jevů a souvislostí. Dominantní kmeny jako nositelé známých civilizací, jakoby vyrůstaly z ničeho. Jednoduše je konstatováno, že vnikli, přišli, objevily se, usadili se. Nezkoumá se, nebo jen obecně se konstatuje, odkud asi přišli a proč. Jaké klimatické změny, jaké demografické faktory vytvořily podmínky pro vznik těchto kultur? Jak vzniklo písmo? Byl vznik rozmanitých abecedních forem náhodný? To jsou výzvy, které zakládají budoucí směry vědeckého bádání.
V historických vědách však nacházejí, vědomé a dobře promyšlené deformace ve vztahu k úloze Slovenia na utváření evropských dějin. Už při zběžném pohledu na dnešní výklad historie vidíme malý podíl slovanského etnika na její tvorbě. Někdo někdy určil, kdy přišly slovanské kmeny do Evropy, které kmeny k nim patřili a co lze považovat za slovanský a co za germánský, nebo keltský projev materiální kultury, které území slovanské kmeny obývali. Popis jejich života, obecně líčen velmi jednoduše, téměř vylučuje jiný vztah než poddanských. Jednoznačně jde o zkreslování slovanské historie. Výklad dějin je stále ovlivněn teoriemi, které vědomě, často s nadřazeným pohledem zobrazují Slovenia jako masu různých kmenů neschopných samostatně rozhodovat, bez výrazné kultury. Jako kmeny, které přišly do Evropy v době, kdy její civilizační vývoj byl ukončen. Kmeny, které přišly z východních močálů. Proč je to tak?
Paradoxně proto, že existuje dost důkazů, které dovolují takové pohledy zpochybnit. Důvody zkreslování historie Slovenia jsou jednoznačně ideologické a jako takové, jiný výklad nepřipouštějí. K tomu se přiřazuje hrůza z možného přepisu historie a rozpadu vžitých dogmat, pseudohistorického pravd a výkladů. Jedna historická publikace, nepochybuji, že napsána v dobré víře, nese název: "Na počátku byl Sumer". Bylo to opravdu tak? Vznikla písemná gramotnost v Asii, nebo v Evropě? Předkové jejichž kmenů byly její aktéry? Pro mnohé otázka téměř kacířská.
Na počátku věků, kdy doznívala doba ledová a nastalo klimatické optimum, vzniká v povodí největší evropské řeky impozantní rozvoj dunajských kultur. Na území dnešního Srbska vzniká kultura nazvaná podle nedaleké lokality, Lepenski Vir. Počátky této kultury jsou radiokarbonové metodou datované do období 8 tis. let před Kristem. Kultura, která vytvořila něco, co se dosud předpokládalo v mnohem mladším období. Byly to jednoduché znaky, základ prvního lineárního písma a také písma hieroglifického. V období vrcholícího klimatického optima, 6 až 5 tis. let před Kristem se nedaleko lokality Lepensky Vir rozvíjí kultura nazvaná podle nedaleké osady, Vinčanská kultura. Prastaré osídlení s ohromující architekturou s četnými základy kamenných obydlí trojúhelníkového tvaru, terasovitě uspořádanými, s oltáři, pohřebišti. S množstvím soch hladicích k obloze, mnohé jsou malované, a sošek, zvláštností kterých je, že každá nese znaky písma. Byla to kultura s vyspělým zemědělstvím, řemesly a první formou písemné komunikace na světě. V lokalitě byly nalezeny znaky, které vytvořily základ pro všechny dnešní abecední formy i abecední systémy již zaniklých civilizací. Na základě tisíce písemných artefaktů, které se dosud našly na území Balkánu a Řecka, na východě v Moldávii, na Ukrajině na severu v Panonii, na Slovensku a na západě v Slovinsku, vidíme, že šlo o rozsáhlé území. V lokalitě Vinci se našly i první měděné nástroje na světě (spony, kladivo, dláto) .Teda vinčanská civilizace už zvládla i měděnou metalurgii v časovém horizontu starším než dosud uváděný časový horizont doby bronzové. O tom, že vinčanská civilizace měla rozsáhlé obchodní styky, svědčí ozdobné kameny, perly, lastury.
Obchodní kontakty byly důležitým impulsem rozšíření vinčanského písma do celé tehdejší Evropy. Pro srovnání, na Kypru v lokalitě Chiurokotia ze stejného časového horizontu se odkryly mnohé základy kamenné architektury a obydlí kruhového tvaru. Avšak žádné znaky které by ukazovaly na základy písma. Výsledky archeologických, antropologických a genetických datování artefaktů lokality Vinci vyvolaly v evropské i světové historiografii šok. Vinčanská kultura je protoslovanská! Nejstarší písmo na světě a slovanské. Nejstarší měděná metalurgie na světě a slovanská. Tyto nálezy začali bourat staré mýty a zároveň vyvolaly odpor až ignoranci mnoha historiků. Výsledky bádání si neuvěřitelně těžko hledají místo v současné historii. Okno k dosud tabuizovaným faktem však bylo otevřeno a ukázalo na nezastupitelnou roli Slovenia v dějinách. Čili na počátku nebyl Sumer, na počátku byla Vinca. A opravňuje nás to ke konstatování, že díky Slovanům lze Evropu považovat za kolébku lidské civilizace.
Toto poznání zároveň odkrylo ještě překonanou slovak ustráchanosť. Jakoby jsme se zalekli faktu, že naši prapředci tvořily dějiny. K výsledkům bádání se stavíme s pochybnostmi. "Ještě to není dostatečně ověřené" ... "můžeme se domnívat" ... "všichni historici se s tím neztotožnili" a pod. Naopak, měli bychom se rozhodně postavit za odkrytou slovanskou prehistorii a hrdě se k ní hlásit. Tak jak to dělají balkánští Slovenia. Je to přece i naše historie. Nebojme se překročit svůj stín.
Než Poodkryjeme další kapitolu historie slovanského písma, je třeba poukázat na dost závažnou chybu, kterou děláme při určování původu a výskytu slovanského písma. Je to nesprávný postup, při němž vycházíme z pozice sekundárního a ne primárního postavení slovanského písma. To nás následně vede vždy zpět do mladšího historického období a nakonec vznik slovanského písma klademe do období působení byzantské mise na našem území. Dnes už můžeme téměř s jistotou říci (v poznávání vzdálené minulosti nemůžeme dělat fatální závěry), že slovanské písmo bylo v Evropě primárně.
Přibližně od 4.tisícročia před Kristem pozorujeme rozvoj více abecedních systémů na evropském kontinentu. V sousedství Vinčanskej kultury na Apeninském poloostrově se rozvíjí kultura Etrusků. Byla to kultura, která v době svého vrcholu významně ovlivňovala antickou kulturu. Písmo, které Etruskové používaly před přechodem na řeckou abecedu bylo identické s písmem Vinca. To dává tušit, že byly autochtonním středoevropským národům. Zároveň používání znaků vinčanského písma poukazuje na slovanský původ. Podporoval by to i fakt, že při sčítání lidu v Itálii na začátku minulého století v oblastech obývaných původně Etrusky, v Toskánsku, objevili půlmilionovou menšinu slovansky mluvícího obyvatelstva. A nakonec, na slovanský původ poukazuje i genetická výbava. Jejich působení na evropské historické scéně klademe do období 800 až 100 let před Kristem. Je to období jejich největšího rozkvětu. Dějiny Etrusků jsou samozřejmě mnohem déle. Odchod Etrusků z historické scény není dosud vyčerpávajícím objasněn.
Etruskové však nezanikly bez stopy. Předpokládejme, že v římském mnohonárodním státě byla jejich identita překryta jiným pojmenováním, nebo již nebyly pro římských historiky zajímavý, když neovlivňovali zprávu státu. Jejich přetrvávání na Apeninském poloostrově dokazuje i genetická výbava současných obyvatel vesnice murłaty v Toskánsku. Přínos Etrusků na šíření písma nebyl zanedbatelný. Bezprostřední sousedství s kmeny Latinů a italik bylo příčinou ovlivňování latinského písma přebíráním znaků vinčanského písma. Podobně tomu bylo v případě Řeků, kteří obývali jižní Itálii, a jejichž archaické písmo vznikalo ze znaků vinčanského písma. To byla jedna z cest vzniku protolatinského a řeckého písma, dvou nejznámějších abecedních systémů středověku. Vinčanské písmo se šířilo ovšem i Balkánem na jih Evropy, do kultur středozemního moře, malé Asie a Afriky.
Etruské písmo
V období kolem roku 2.500 před Kristem nastává náhlé ochlazení, což mohlo být jednou z příčin přesunu dalšího známého historického kmene, Chetitů, ze střední Evropy přes Balkán do malé Asie a jejich usazení v dnešním Turecku. Jejich první písmo bylo původně hieroglifické. Znaky tohoto písma jsou totožné se znaky z lokality Lepenski Vir. Jejich jazyk byl podle Bedřicha Hrozného, badatele zabývajícího se písmem Chetitů, podobný staroslovenčine. V pozdějším období se u Chetitů objevuje klínové písmo.
Hieroglifické písmo Chetitů
Identifikace písma u národa považovaného za původního nositele prvního písma a mezopotamském kultury, kmene Sumerů poukazuje na historický vývoj na Balkáně. Naleziště v lokalitě Turda v Rumunsku z období Vinčanskej kultury, obsahuje fragmenty písma identického s písmem Sumerů. Archeologické nálezy v bohatých lokalitách s množstvím hliněných tabulek s mladším klínovým písmem hovoří o příchodu Sumerů ze severu. Uvažuje se o Kavkaze resp. Indii, ale písmo ukazuje na balkánskou lokalitu.
Turdas,(Tardaria) Rumunsko. Kultura Lepenskij Vir
Jedno z prvních písem je i fénické písmo, které bylo považováno za předchůdce písma řeckého. Znaky fénické abecedy jsou však zcela totožné se znaky vinčanského písma. Muselo se tedy dostat do malé Asie z Balkánu. Kdo byli jeho nositelé se můžeme domnívat. Buď prapředci Féničanů sídlili na Balkáně, nebo se k nim písmo dostalo zprostředkovaně. Nositelem mohl být i migrující kmen Slovenia, který se později z dějin vytratil. Písmo je však slovanské. Podobně bychom mohli uvažovat i při semitském písmu. I to má svůj původ ve vinčanskom písmu.
Fénické písmo
Znaky totožné s balkánskými obsahuje i lineární písmo A minojské kultury. Mnozí autoři proto považují mínojskou kulturu za kulturu Slovenia. Podobně je to iu kyperského písma s identickými, tedy slovanskými znaky. Jsou to původní kultury Slovenia? Netvrdíme, že to tak být nemohlo.
Árijské kmen Slovenia, sídlící v severozápadní Evropě, se kolem 4. tisíciletí přesouvá v první migrační vlně do jihovýchodní Asie, na Kavkaz a pravděpodobně až do Indie. Kolem 3. tisíciletí přichází druhá migrační vlna. Co bylo příčinou migrace nevíme. Mohlo to vyvolat dlouhodobé sucho, které v tomto období zasáhlo Evropu. Kmen Áriov v druhé migrační vlně přišel do Indie v místech, kde v čtvrtém tisíciletí vzkvétala vysoce civilizovaná kultura Harappa. Indičtí archeologové se domnívají, že tato kultura má počátky v první vlně árijské migrace. Fragmenty písma nalezených v stavebních památkách úžasných harappské míst jsou totiž identické se znaky z lokality Lepenski Vir. Důkaz, že Árijci byli Slovenia nacházíme v jejich řeči, která se zachovala a kterou se mluví dodnes v hinduistických klášterech. Je to sanskrt. Kromě Slovenské slov obsahuje slova hinduistické a zčásti germánské, které se do sanskrtu mohli dostat při symbióze slovenský a germánského etnika v původní vlasti jihozápadní Evropy a při procesu asimilace.
Zajímavá je i podobnost Slovenské výrazů v sanskritu s výrazy v řeči Basků, obývajících Pyreneje na severu Španělska a jihu Francie. Poukazuje to na migraci kmenů Slovenia na Iberský poloostrov.
Pečetidla harappské rodů. Kultura Harappa
Co se týče vývoje písma u Slovenia je známo, že určitá období používali Rounové písmo, jehož znaky se vyvinuly ze znaků vinčanského písma a jsou s nimi identické. Známý kmen v evropských dějinách, který používal Rounové písmo je kmen Vandalů. O identitě tohoto kmene se dosud vedou spory. Původně obýval široké prostory mírného pásma tehdejší Evropy. Centrum jejich sídel bylo v oblasti Karpat. Od třetího tisíciletí pronikaly části tohoto kmenového seskupení na sever a usadili se na Jutském poloostrově a na jihu dnešního Švédska. Tam hrály důležitou roli v životě Vikingů. Na začátku letopočtu opouštějí severské sídla a vracejí se zpět do oblasti Karpat. Co bylo příčinou této migrace nevíme.
Z období pátého století našeho letopočtu se aktivita vandalské kmenových uskupení projevuje ve válečných taženích hlavně na jih Evropy a do Afriky. Neakceptování spojení církve a světské moci, vyplývajícího z ariánského náboženství Vandalů má za následek vyplenění Říma v roce 406 nl Následně si podmaňují africké Kartágo. V roce 550 tři tisíce jezdců překračuje Dunaj av roce 555 poráží byzantskou armádu při Hadrianopole. Po tomto období se vracejí zpět do svého populačního centra v Karpatech.
Z tohoto období nacházíme na Slovensku mnohé archeologické lokality. V obci Ražňany na východním Slovensku byly odkryty základy sídla, centra, vládního komplexu krále Vandalů, hroby vandalské knížat se našly v Ostrovanech v Matejovce při Popradu.
Staroslovanské runové písmo
Všechny archeologické artefakty těchto lokalit jsou znaky silného antického vlivu (ne germánského). Hlavně hrobka v Matejovce je evropský unikát. Tak vysoko na severu Evropy se antické luxusní věci, věci denní potřeby a antický nábytek dosud nenašel. A to vše ve zlatě a stříbře. V této souvislosti je třeba zmínit, že se u nás našli archeologické artefakty, které mění pohled na Slovensko, jako na území bez výraznější kultury. Jak na území kde žil neidentifikovaný lid, který jen dodělával potraviny, věci denní potřeby a zbraně, aby nakrmil, oblékl a vyzbrojil dobyvatelů. Vzpomeňme lokalitu Nižná Myšľa, městský komplex Myší Hôrka mykénského typu s nejstarším opevněním ve střední Evropě, původní věž na Spišském hradě a jiné. A to vše v období od tisíc let před nl a 600 našeho letopočtu. Zdánlivě jsem odbočil, ale žádné složité písmo se nerozvíjelo na zelených pastvinách. Písmo Vandalů má svůj přímý původ ve vinčanskom písmu a to je slovanské.
Přeložení vandalského runové písma ukázalo na jazykovou příbuznost s východoslovenských nářečím, zčásti s ukrajinským a běloruským jazykem. Na severu Švédska zanechali jazyk, který se používal spolu se Švédštinou ještě v 17. století. Je podobný staroslovenčine. Na starých mapách ze 17. století na jihu Švédska nacházíme jezero Morava. Genetická výbava části obyvatelstva jižního Švédska je slovanská. O slovanském původu Vandalů, jejich písmu a řeči, zdá se, je možné uvažovat.
O přibližně 60 let od návratu Vandalů z vojenských tažení, při bezprostředním ohrožení kočovnými kmeny Avarů, legendární sjednotitel Slovenia, Samo, vytváří volný kmenový svaz. V roce 620 vzniká první známý státní útvar pod názvem Sámova říše. Samo sjednotil kmeny pod jejich historický název, který byl do té doby překrytý mnoha názvy kmenů.
Hlaholice a Cyrilice
V 9. stol přicházejí na Moravu bratři ze Soluně, a přinášejí mimo jiné i písmo.
Donesla abecedu, ktere znaky měly základ ve Vinianske písmu. Byla to hlaholice. Znaky nejstaršího písma. Původního písma Slovenia. Osm znaků bylo probraných přímo, ostatní byly upraveny. Písmo, které vzniklo před mnoha tisíciletími se vrátilo mezi Slovenia, na Slovensko. Nebudeme rozebírat historické okolnosti působení misijních bratry. Po jejich odchodu z Moravy se písmo šířilo u jižních a východních Slovenia. Srbská cyrilice, azbuka Bulharů, Ukrajinců, Rusů a Bělorusů, které vznikly z téhož základu jako hlaholice, jsou dnes živými jazyky a představují jazykovou, ale hlavně písemnou kontinuitu několika tisíciletí.
Písemné znaky, které sehrály v evropském civilizačním procesu důležitou roli jsou Runy. Současná historiografie však nedala dosud vyčerpávající odpověď na to kde vznikly runy, nepopsala oblast vzniku, neurčila časový horizont, neurčila jednoznačně jejich nositelů.
S novými poznatky kolem vzniku run nepracuje a konzervuje staré dogmatické pravdy. Na nositelů run jsou několik teorie. Mají údajně původ v staroetruskom písmu, řeckém archaickém písmu a nezpochybnitelně je to písmo starých Germánů, Anglosasů, Vikingů.
První Rounové zápisy datuje do roku sto p.n.l. Podstatné na runách je však to, že jsou identické ze znaky kultury Vinca. Mnozí odborníci o tento "detail" sice závadu, ale nerozvádějí ho a neanalyzují. Jednoduše nikdo nechce vkročit na tuto půdu kde by všechny staleté pravdy přestaly platit. A kde by se chtě nechtě musel změnit současný pohled na prastarý národ a dokonce ho jakoby znovu objevit. Vždyť očividně se ignoruje existence staroslovanských run.
Rounové písmo známe i z mnoha lokalit na Slovensku. Lietavský hrad, pradávné staroslovanské kultovní středisko (runy z této lokality jsou považovány za starogermánské, keltské, vikingské). Milník s runové písmem u obce Prečín, milník pod vrchem Rakovky při Čadci (runy jsou považovány za směs symbolů mykénského, fénického a latinského písma), kámen v Sokolínskom sedle u obce Bodin (runy se považovány za krétsko- Mykénské lineární písmo A) Dále je to lokalita rotunda při Michalovcích, lokalita Catina pod Tatrami, u obce Drienica a jiné. Všechny tyto lokality mají jedno společné. Runy na nich nalezené jsou identické ze znaky kultury Vinca, jsou tedy Slovanské.
No a nakonec tajemný Velestúr, který by mnozí nepřející nejraději vymazali z mapy neboť je pro ně nepředstavitelné to, že znaky na něm jsou znaky používanými na území Slovenska již před 3 tisíci lety, jsou slovanské a základ mají v praslovanskom písmu. Zajímavý je i nápis na obětním kameni pod vrchem Smrečník, nedaleko Velestúra. Podle jeho objevitele Pavla Kriško je starý 3 500 let. Jen pro zajímavost, 3 500 má i Myší Hôrka, městské osídlení mykénského typu s nejstarším kamenným opevněním a strážními věžemi, ve Střední Evropě. Tušíme souvislosti? To vše těžko zapadá do kontextu současné historiografie se slovenskou pokrytým neproniknutelným pralesem, kde v údolích žil lid bez identity v polozemnice pokrytých chvojím. Později se zde měly objevit Germáni, pak přišli naši předkové umazání z pripiatských močálů, Germáni před nimi neznámo proč utekli, naši předkové se zde usadili ao sto let vybudovali největší středoevropskou říši. To nepotřebuje komentář.
Historie slovanského písma se zrodila v pradávné minulosti v kolébce Vinčanskej civilizace, přes tisíciletí se šířilo písmo slovanskými kmeny po celé Evropě, přes přední Asii až do Indie. Slovanské písmo je důkazem nikým nanapodobniteľnej historické úlohy, kterou zahrává civilizace Slovenia, největšího národa Evropy, od úsvitu věků až dodnes.
Jozef Janták
Zdroj: Hlavnespravy.sk
