Hrozba hvězd - sci-fi román na pokračování

10.01.2018 09:20

Vesmírné lodě
 
Noční tma již neměla trvat dlouho, sluneční paprsky zasáhly nejvyšší vrcholy hor, jenže zde nebyla atmosféra, tedy žádné červánky, beránky, rozsvěcující se modrá obloha. Hranic světla se pomalu posouvala po úbočí hor, pro člověka zvyklého jen na pozemní svítání a soumraky byla hranice světla a stínu nezvykle ostrá, nebylo zde ovzduší, v němž by se sluneční světlo rozkládalo a tudíž ani obloha, která by přisvěcovala krajinu dole, takový ten modrý přísvit při jasné obloze, které ani nevnímáme. Muž, který toto svítání pozoroval, byl na Měsíci teprve několik hodin.
Zajímavým objektem pro pozorovatele bylo i těleso nad obzorem osvícené slunečními paprsky, mělo tvar anuloidu, tedy tvar připomínající například automobilovou duši, s několika paprsky směřujícími do středu, kde bylo kulovité těleso. Jeho tvar doplňovalo několik hranatějších tvarů na obvodu kotouče.To těleso uprostřed představovalo centrální agregáty a na obvodě byly přídavné pohonné jednotky. Celé těleso se pomalu otáčelo kolem své osy a jeho rotace vytvářela odstředivou sílu, která osádce nahrazovala zemskou přitažlivost.
Muž stál před dvoupatrovou budovou měsíční stanice, nad níž se v průměru asi dvou kilometrů klenula vzduchová bublina umožňující pobyt mimo budovy bez skafandru a kyslíkového přístroje. Svítání vydržel sledovat asi čtyřicet minut, poté se otočil a vrátil se do domu. Raketoplán zpět na Zemi odstartoval asi před hodinou, do odletu stroje ke hvězdnému korábu,
který sledoval před chvílí nad obzorem, zbývalo asi čtyřicet minut. Posádka již byla naloděná, zbývali ještě cestující. Od vzniku konfliktu vlastně přestaly existovat civilní koráby s vyjímkou speciálních nákladních, přepravujících těžené horniny z různých planet napříč galaxií, ale jejich konvoje byly vždy doprovázeny vojenskými stroji. Vojenské stroje z bezpečnostních důvodů často přepravovali civilní osoby, tentokrát to byly geologové, kteří chtěli provádět průzkum možné těžby nerostů na jedné z planet vedlejší galaxie, a také skupina horolezců, kteří se chtěli pokusit o určité výstupy hor pouštní planety DC18 v souhvězdí Proxima Centauri.
 
Muži, který se díval na plochý kruhový monitor připomínající kulaté okénko zaoceánské lodi, se naskýtal zcela jiný pohled. Modrá koule s obrysy kontinentů částečně zakrytá bílými šmouhami oblačnosti se jevila o něco menší vzhledem k mnohem bližšímu Měsíci s jeho vyprahlými krátery a pohořími, s krajinou beze stop horotvorné vulkanické či tektonické činnosti. Ani on neviděl měsíční kotouč v celku jen osvětlenou část, zbylá asi dvacetiprocentní část jako by chyběla, neexistence atmosféry zabránila jeké koli nezřetelnosti, rozmlžení, barevným duhovým efektům této přechodové linie.
Nejen to kulaté okénko, ale i zařízení místnosti připomínalo lodní kajutu, sklopné lůžko připevněné ke stěně a v této spuštěné poloze i k podlaze, stolek, skříňové a poličkové stěny vše pevně připevněno. Všemu vévodil dvacetipalcový monitor zabírající povrch Měsíce, na němž měsíční stanice vypadala jako krabička od sirek. Muž měl velice masivní boty, světle modrý overal s množstvím kapes, širokým opaskem s přezkou představující zemský globus oblétaný družicí a nášivky na zádech a vpravo na prsou s hodnostním označením.
 
Na scenérii vycházejícího slunce na Měsíci, tak podobnou a přece tak rozdílnou od pozemských svítání, by mohl teoreticky pozorovat celé hodiny. Obraz svítání, při němž někdo odstranil oblohu, k čemuž navíc přibyla neobvyklá ostrost všech stínů. Jenže venku bylo poněkud chladno, vzduch v bublině byl trochu ohříván teplem unikajícím s prostorů stanice, ale to nestačilo, aby zde člověk dlouho vydržel.
Muž vešel do budovy, celá hala byla rozdělena spoustou přepážek na několik boxů vzbuzujících dojem mnohem menšího prostoru, v nich se pohybovalo, posedávalo, popíjelo čaj či kávu, ochutnávalo místní speciality, sledovalo dění na obrazovkách, ať již šlo o filmy, výhledy do kraje, či třeba monitor ukazující postup úsvitu. Tyto záběry sledovaly mimo jiné dvě dívky, jedna snědá dlouhovlasá tmavovláska, druhá nakrátko ostříhaná s tiziánovým přelivem, s těmi se v našem příběhu ještě setkáme.
Světelné tabule a příjemný ženský hlas oznámily, že stroje pro přepravu na kosmickou loď jsou připraveny. Cestující pomalu vycházeli před budovu, zde čekaly tři stroje podobné "létajícím talířům" z "béčkových sci-fi
filmů" druhé poloviny dvacátého století, stály bez osádky vyrovnány v řadě, průhledné kopule částečně otevřeny, vedle zvýšené rampy umožňující pohodlný nástup. Kabina představovala kruhový prostor s deseti křesly umístěnými po obvodu a orientovanými od středu, před nimi byla stěna svažující se v jakýsi stůl, posetá spoustou žároviček, tlačítek, signálek, displayů a monitorů, obkružující celou místnost. Některé se střídavě rozsvěcely a zhasínaly, ale většina zůstávala vypnutá, čluny byly řízeny dálkově.
Muž se pohodlně usadil, stačil si všimnout, že obě dívky jsou s ním ve stejném stroji. Z opěradla se vysunulo mechanické rameno, objalo jej kolem pasu, takže jakákoliv myšlenka na opuštění křesla se stávala čistě teoretickou. Gondoly se pomalu zvedaly od měsíčního povrchu. Vznášely se postupně šikmo od startovací plochy, ale přitom ještě v oblouku o velkém poloměru, takže výsledný pohyb připomínal spirálu nebo šroubovici. Anuloidový kosmický koráb se stále přibližoval, již rozeznávali jednotlivé desky fotočlánků na povrchu i různé antén- ky, o jejichž účelu neměli ponětí. Napravo mohli pozorovat Zemský kotouč, modrý s obrysy kontinentů a bílými šmouhami oblačnosti.
A stroj se stále přibližoval, již jej neviděli celý, stále víc se redukoval na černý zívající otvor, který je jakoby přitahoval. Obě gondoly letící před nimi již v ní zmizely. Ale to již v otvoru uviděli světlo, pak vlétli dovnitř. Příjemný hlas je upozornil, že si musí obout těžké magnetické boty, připravené u sedadel, protože na lodi panuje stav beztíže. Byly to poměrně neforemné galoše se silnými podrážkami, ale lépe než se při každém kroku udeřit o strop. Sestoupili po žebřících, které se automaticky vysunuly z boků stroje. Dole již je očekával důstojník osádky s několika muži, kteří je přivítali a odvedli do kajut.

Copyright © 2015

Vytvořeno službou Webnode